„A co teď?“ ptá se Libération na budoucnost uchazečů o britský azyl a řešení problematických otázek migrace den po rozbití „džungle“, uprchlického tábora v severofrancouzském Calais, které provázela vysoká sledovanost médií. „[EU] zatím sjednotila pravidla pro vstup a pobyt cizinců a žadatelů o azyl,“ píše francouzský deník, který připomíná, že správa uprchlíků se řídí nařízením zvaném „Dublin II“, podle kterého mají exulanti žádat o azyl v zemi, kterou vstoupili do Evropské unie. „Příliv utečenců do džungle“ v Calais, ale také do Lampedusy, Gibraltaru a jinam, si žádá rozsáhlý evropský plán. Je třeba (…), aby si evropské státy mezi sebou sjednaly dohody o vzájemné pomoci (…) a přijaly azylový systém. Jen tak snad budeme moci učinit konec nedůstojným „čistkám“.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.