Summit pro východní partnerství Evropské unie, konaný ve Varšavě 30. září, nebyl příliš velkým úspěchem. „Přivedl Arménii, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzii, Moldávii a Ukrajinu blíže k EU – ale spíše o milimetry než o metry ... Úspěchem je, že – díky Polsku – Evropa nyní nezapomene na Východ, svou další plíci,“ komentuje setkání varšavský deník Gazeta Wyborcza.
Probíhající soudní proces s bývalou ukrajinskou ministerskou předsedkyní Julií Tymošenkovou kvůli údajnému zneužívání moci nicméně stále vrhá svůj temný stín. Podle Gazety Wyborczy prezident Janukovyč „přislíbil smírné řešení“ v kauze, kterou mnozí pozorovatelé považují za osobní mstu na jeho dlouholeté soupeřce. Mezitím odmítlo účast Bělorusko, poté, co bylo na summitu vydáno prohlášení odsuzující porušování lidských práv v této zemi. Setkání mělo překvapivý vývoj, neboť polský ministerský předseda Donald Tusk předložil autoritářskému režimu Alexandra Lukašenka nabídku, že pokud propustí politické vězně a uspořádá demokratické volby, Polsko mu poskytne devět miliard dolarů v podobě rozvojové pomoci.
Podle listu Svenska Dagbladet však summit dotyčné východoevropské státy k reformám výměnou za vyhlídky na členství v Evropské unii přimět nedokázal. Švédský deník tvrdí, že unie by se měla „zaměřit přímo“ na občany těchto států, a to vydáváním levnějších a snadněji dostupných víz, stejně jako podporou občanské společnosti. „To je něco, co by mohlo přispět k vytváření tlaku pro změnu zdola.“
Další polský list Rzeczpospolita míní, že summit měl „pro Evropu jen malý význam“. Většina evropských zemí „jako Bělorusko, Ázerbájdžán nebo Moldavsko jsou od starého kontinentu vzdáleny asi stejně – spíše mentálně než geograficky – jako Bangladéš nebo Guyana,“ stěžuje si Rzeczpospolita.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení.
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku.
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.