„Příští stanice Spojené království“, hlásí titulní strana Daily Mail, přinášející zprávu o uzavření uprchlického ve francouzském Calais, známého jako „džungle“, kde se shromažďují žadatelé o azyl ze všech koutů planety, hledající možnost přejezdu do Velké Británie. Operace byla řízena „francouzskými zásahovými jednotkami, vyzbrojenými plamenomety, omračujícími pistolemi a slzným plynem“.
Buldozery obklíčily „stanové městečko tvořené plátěnými stany a rozviklanými boudami,“ kde „vzduch plní zápach z hnijících potravin a odpadků,“ píše londýnský deník, který vždy dbá na to, aby své konzervativní čtenáře informoval o hrůzných stolovacích způsobech hordy imigrantů, kteří hodlají přistát na zelených březích Velké Británie. Do dnešního dne bylo zadrženo 238 imigrantů, kteří pocházejí nejčastěji z okupovaného západního Iráku a Afghánistánu. Většinu z nich tvoří děti.
Podle institucí zaměřujících se na pomoc přistěhovalcům bude většina osob poslána zpět do zemí, kterými do Evropské unie vstoupila. Jednou z takových hlavních vstupních bran je Řecko. Francouzský ministr vnitra Eric Besson nařídil policejní zásah z humanitárních důvodů, přičemž tábor popsal jako základnu pro „obchodníky s lidmi“. Na druhé straně La Manche byl britský ministr vnitra Alan Johnson zprávou „potěšen“. Oběti obchodu s lidmi se zdají být jiného názoru. Jak tvrdí například 22letý muž z Kábulu, „jsme všichni zcela rozhodnuti začít v Anglii nový život“.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.