Dá se vůbec hovořit o návratu do práce po letní dovolené, když Evropa letos v létě svůj krámek vlastně nezavřela? Vzhledem k zachraňování Řecka, vyjednávání o vládě v Nizozemí a v Belgii, debatě o zdanění energie v Německu, požárům v Rusku, záplavám ve střední Evropě a v Pákistánu (kam EU dorazila pro změnu jako poslední z posledních) a samozřejmě díky otazníkům kolem „dobrovolné repatriace“ rumunských a bulharských Romů z Francie, jsme se opravdu nenudili. Snad až na předsedu Evropské rady Hermana Van Rompuye, o němž jsme už dobrý měsíc neslyšeli, jak připomíná La Stampa.

A jak se zdá, budeme i stejným tempem pokračovat: po summitu o imigraci, kam Francie sezvala na 6. září čtyři „velké“ – a o jehož bojkotu uvažuje belgické předsednictví EU, protože se obává, že by mohl vést k legitimizaci politiky Paříže vůči Romům –, bude řada na ministrech zahraničních věcí, aby se sešli a prohovořili mimo jiné otázku Kosova (Berlín nedávno Srbsku připomněl, že pokud rezignuje na své požadavky, tak se mu otevřou brány do EU) a stav (ne právě skvělý) justice v Bulharsku a Rumunsku, které čekají na vstup do Schengenského prostoru. Poté následuje v neurčeném pořadí referendum o prezidentských volbách v Moldavsku (podmínka pro pokračování ve vstupních rozhovorech), referendum v Turecku o reformě ústavy (stejná podmínka) a parlamentní volby ve Švédsku.

Belgické předsednictví, které se doposavad projevovalo přinejmenším diskrétně a jehož zkušební doba se chýlí ke konci, tak má skutečně práce dost.

Iulia Badea Guéritée