Dá se vůbec hovořit o návratu do práce po letní dovolené, když Evropa letos v létě svůj krámek vlastně nezavřela? Vzhledem k zachraňování Řecka, vyjednávání o vládě v Nizozemí a v Belgii, debatě o zdanění energie v Německu, požárům v Rusku, záplavám ve střední Evropě a v Pákistánu (kam EU dorazila pro změnu jako poslední z posledních) a samozřejmě díky otazníkům kolem „dobrovolné repatriace“ rumunských a bulharských Romů z Francie, jsme se opravdu nenudili. Snad až na předsedu Evropské rady Hermana Van Rompuye, o němž jsme už dobrý měsíc neslyšeli, jak připomíná La Stampa.
A jak se zdá, budeme i stejným tempem pokračovat: po summitu o imigraci, kam Francie sezvala na 6. září čtyři „velké“ – a o jehož bojkotu uvažuje belgické předsednictví EU, protože se obává, že by mohl vést k legitimizaci politiky Paříže vůči Romům –, bude řada na ministrech zahraničních věcí, aby se sešli a prohovořili mimo jiné otázku Kosova (Berlín nedávno Srbsku připomněl, že pokud rezignuje na své požadavky, tak se mu otevřou brány do EU) a stav (ne právě skvělý) justice v Bulharsku a Rumunsku, které čekají na vstup do Schengenského prostoru. Poté následuje v neurčeném pořadí referendum o prezidentských volbách v Moldavsku (podmínka pro pokračování ve vstupních rozhovorech), referendum v Turecku o reformě ústavy (stejná podmínka) a parlamentní volby ve Švédsku.
Belgické předsednictví, které se doposavad projevovalo přinejmenším diskrétně a jehož zkušební doba se chýlí ke konci, tak má skutečně práce dost.
Iulia Badea Guéritée
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení.
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku.
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.