Možná se jejich letadla někde nad Evropou potkala. Dne 1. března byl nový ukrajinský prezident Viktor Janukovyč v Bruselu na své první zahraniční návštěvě. Stejný den večer přilétal jeho ruský protějšek Dmitrij Medveděv s velkou pompou na třídenní návštěvu Paříže. Tento balet je obrazem evropských rozporů.
Známý svým pro-ruským postojem, Janukovyč neopomněl říci, že „vstup do Evropské Unie je klíčovou prioritou zahraniční politiky“ Ukrajiny. Jeho rozhodnutí jet do Bruselu dříve než 5. března do Moskvy, je mimoto chápáno jako diplomatické vítězství Sedmadvacítky, která se už od Oranžové revoluce roku 2004 snaží zahrnout zemi do západní sféry vlivu. Přestože se členské státy nemohou zatím shodnout na tom, aby Ukrajině nabídly členství, jsou zajedno ve své vůli podporovat modernizaci země a její autonomii vůči zájmům Moskvy. Tato společná pozice začíná pomalu nést ovoce.
Otázka Medveděvova (stejně jako i Putinova) Ruska má naopak k jednomyslnosti daleko. V Paříži se jednalo o již uzavřených naftových smlouvách a plánovaných smlouvách vojenských. Obě témata vzbuzují pobouření několika členských států. „Francie plně přispívá k oslabení západní jednoty,“ napsal rumunský týdeník Dilema Veche na počátku tohoto týdne. Prodá-li čtyři vrtulníkové lodi Mistral, na které má Rusko zálusk, rozbije tím solidaritu, která je k dobrému fungování Evropy nezbytná. Ale dívat se na Rusko jen jako na mocnost, jíž jediným cílem je Evropu rozdělit a se kterou není žádný dialog možný, není opravdovou politickou strategií. Navzdory dějin je pozice Ukrajiny i Ruska pro Evropu v jednom smyslu stejná: tyto země sousedí s Unií a nemohou být ignorovány.
Co se týče Kyjeva i Moskvy, Evropě nijak neprospěje, bude-li se vůči nim systematicky stavět do opozice, ani pokud se bude snažit s nimi uzavírat dohody vedené pouze národními ekonomickými zájmy. Posílí ji jedině to, pokud se její členské státy dohodnou na hodnotách, které chtějí bránit a pokud jasně definují strategické zájmy EU jako takové. Toto zamyšlení se zdaleka netýká pouze případu Ruska.
Eric Maurice
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.