Suverenita může být dobrá věc a tuzemští politici by si měli v tomto pojmu udělat trochu pořádek. Na jednu stranu totiž používají suverenitu jako štít proti evropskému či bruselskému diktátu, na druhou stranu zpracovávají koncepce, které nás ženou do náruče Kremlu. Předchozí větu berte, prosím, s trochou nadsázky, prosí pan Patizon, ale důvody ji vyslovit tady jsou.
O francouzsko-německém návrhu o společné ekonomické evropské vládě se naši politici vyjadřují s rozpaky. Že by Evropa získala určitou malou moc nad tuzemským rozpočtem označují – hlavně ministr financí Miroslav Kalousek – za útok na naši suverenitu. No, mohou to tak cítit, prostě je jim lépe v bezpečí doma, kam jim moc nelezou sousedi. Mohou se zavřít a dělat své věci. Nakonec tři generace byly v tomto duchu v komunistické totalitě tak vychovávány.
Nicméně na slovo suverenita zapomínají, když jde o energetiku. Minulý týden schválená Koncepce surovinové a energetické bezpečnosti České republiky to naznačuje. Nebudeme teď rozebírat, jestli je nebo není plán vlády na jadernou, uhelnou a plynovou budoucnost této země staromódní, nebo jestli vizionářsky předvídá selhání obnovitelných zdrojů jako základu energetiky. Jde o Rusko.
