Stala jsem se součástí týmu, který se systematicky snaží očerňovat odpůrce ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče. Jako zahraniční reportérka jsem zostudila světového šampiona v boxu a muže, který má ambice stát se vůdcem opozice na Ukrajině – Vitalije Klička. Jsem autorkou novinářské kachny. A tam, kde se kachna psaná mým jménem šíří, se nemůžu bránit.

Ale popořádku. Moje cesta do Kyjeva kachnou začala a kachnou končí. Na rozhovor s Vitalijem Kličkem jsme se s fotografem vydali poté, co všechny české zpravodajské servery a i část zahraničních psaly, že boxer oznámil – po schůzce s oligarchou Viktorem Pinčukem (manžel dcery Leonida Kučmy)- že nebude kandidovat na primátora Kyjeva, ale rovnou na post ukrajinského prezidenta.

Rádio Jerevan

V Kyjevě ale na nás čekalo překvapení, které jsem popsala na webu časopisu Reflex. Ten text měl být avízem na rozhovor, který právě vycházel v tištěné části časopisu. Psala jsem: Místo boxera za stolem sedí jiný Vitalij. Kovalčuk. Místopředseda Kličkovy strany Úder. A zřejmě se dost baví. „Vitalij Kličko se zpozdil v Berlíně. Jistě vám to zítra řekne sám, ale… byla to novinářská kachna. Nikdy oficiálně neoznámil, že bude kandidovat na prezidenta. Naopak bude opět kandidovat na primátora Kyjeva,“ říká pobaveně. Zatímco on se baví, letí mi hlavou: „Takže jste nás nechali přijet do Kyjeva, když je Kličko v Berlíně, a pak nám tu ještě oznámíte, že to celé byla zpráva rádia Jerevan?“

Nejsem zřejmě sama, kdo se bude divit. V Daily Telegraphu vyšla reportáž o boxerovi, který se chce stát „těžkou váhou“ i v politice. A na cestě do Kyjeva už jsou prý i reportéři z polského týdeníku Wprost.

Mluvčí boxera Lena Docenko informaci nedementovala. A Vitalij Kovalčuk ji taky úplně nevyvrací. „Kličko se určitě bude ucházet o post starosty Kyjeva, naše strana se bude účastnit parlamentních voleb v příštím roce. A pak uvidíme, zda budeme mít podporu, abychom vyslali za naši stranu kandidáta na prezidenta. Prezidentské volby budou až v roce 2015.“

Vitalij Kličko nakonec na rozhovor dorazil. Přijel o den později, přímo z letiště. Omluvil se za zpoždění, kvůli nemocné matce musel zůstat v Německu. Pak jsme se dlouze bavili o tom, proč se vrhá do ukrajinské politiky. Článek končil slovy: rozhovor čtěte v Reflexu č.47. Vitalij Kličko v rozhovoru popisoval, jak se stává terčem mediálních útoků. Zprávu o tom, že si brousí zuby na nejvyšší post v zemi prý do světa vyslali jeho političtí oponenti, stejně tak se ho snažili zdiskreditovat lživou zprávou, že ho platí oligarcha Pinčuk.

Cenzorský střih

Už jsme byli v Praze, když mi zpravodaj polské agentury PAP v Kyjevě Jarek Junko na Facebook pověsil zprávu o tom, že Kličko rozhořčil zahraniční novinářku. Rusky píšící agentura Glavcom použila citáty z výše uvedeného textu s tím, že Kličko na rozhovor vůbec nedorazil. Glavcom vycházel z překladu mého textu, který převzal rusky píšící Inosmi.ru. Ten si dal sice práci s překladem víc než 7 000 znaků, cenzorským střihem však čtenářům zatajil obrat v ději. A pak už to šlo rychle: zprávu převzala agentura Unian, zveřejnil ji Kyiv Post, jménem mým a Reflexu Klička špinil ruskojazyčný i ukrajinskojazyčný bulvár.

Nechtěně jsem se tak stala členkou týmu vládnoucí garnitury, která se snaží novou ukrajinskou opozici znemožnit už v jejím zárodku. Vzkaz zní ukrajinským a ruským prostorem jasně: Podívejte se, Ukrajinci, Kličkovi se posmívají i evropská média. Právě na podporu Evropy přitom Kličko tak sází. Chci se bránit. Píšu do všech ukrajinských a ruských agentur, které zprávu šíří, posílám pdf s vytištěným rozhovorem. Jediný, kdo kachnu sprintující internetem nakonec dementuje, je ruskojazyčná agentura Glavcom.

V Česku máme přísloví: Lež má krátké nohy. Jenže v běžecké dráze internetu to jaksi neplatí.