Barbara Spinelli
Barbara Spinelliová se narodila roku 1946 v Římě. Podílela se na založení italského deníku La Repubblica, pracovala v listu Corriere della Sera předtím, než se připojila k redakci listu La Stampa, kde od roku 1985 pracuje jako editorka. Vystudovala filozofii a jako novinářka se specializuje na střední a východní Evropu. Je dcerou Altiera Spinelliho, velké postavy protifašistického odboje a zakladatele evropského federativního hnutí, z kterého se zrodila Unie evropských federalistů.
Evropští představitelé s německými lídry v čele by namísto označování řeckých politiků za vyvrhele a voličů za malomocné udělali lépe, kdyby si je poslechli. Tím, že ekonomické požadavky povyšují nad demokracii, totiž podkopávají samotné základy Unie. 
Vytlačit Řecko z eurozóny, vystavět před ním zeď a pak vybudovat federální Evropu? Tato představa zní některým evropským politikům lákavě. Krize by se tím ale nevyřešila a zaplatit by za ni bylo třeba zánikem naší společné kultury, upozorňuje italská novinářka Barbara Spinelliová. 
Německá disciplinovanost je jedinou životaschopnou alternativou k čínskému modelu, tvrdí Barbara Spinelli, i když se to těm, kdo Německo obviňují z rigidního postoje a touze po moci, nelíbí. Proto by Evropa udělal lépe, kdyby s Berlínem spolupracovala.
Krize obnažila klamy a úskoky politiky, ale evropští představitelé nadále popírají očividnou skutečnost. Evropu přitom může zachránit jen upřímnost a odvaha nazývat věci pravým jménem. 
Rukavice, kterou Nicolas Sarkozy s podporou Silvia Berlusconiho hodil Evropské komisi, se neomezuje jen na romskou otázku. Ve hře je totiž úloha komunitárních principů a smysl existence samotné Unie, domnívá se editorialistka italského listu Stampa Barbara Spinelliová.
V rozporu s tím, co bláhově tvrdí evropští představitelé, nedostačují Lisabonská smlouva a záchranný plán na pomoc zemím v nouzi k tomu, aby Evropě zajistily budoucnost. Chceme-li předejít novým krizím, je zapotřebí větší integrace, domnívá se úvodníkářka Barbara Spinelliová.
Vzpoura afrických sezónních dělníků v jihoitalském městečku Rosarno poté, co byli dva z nich zasaženi střelou z pušky, opět vrhla světlo na životní a pracovní podmínky přistěhovalců. Tito nelegální pracovníci, kteří musí opustit město, jsou často jediní, kdo se nyní staví na odpor mafiím řádícím v mnohých regionech.