Zahrnout daně z nemovitosti do faktur za elektřinu: Poslední řecký vládní návrh otevřeně uznává selhání reformních opatření započatých už před půldruhým rokem, píše řecký deník Ta Nea. Někteří úředníci se jimi navíc odmítají řídit.

Stejně jako v pohnutých Shakespearových tragédiích může řeckou politickou scénu svrhnout jediná postava. Tato postava sice nehraje hlavní roli, ale je pro dějový spád rozhodující. A není kladná. Zkrátka někdo jako Jago v Othellovi. Při zachování všech proporcí by se tato analogie dala uplatnit na Nikose Fotopulose, předsedu odborového svazu Genop-DEI (řecký státní výrobce elektřiny). Je sluncem osmahlý, špatně oholený, obléká se do černého a má v sobě něco teatrálního. Tento odborář je však výše zmíněnou postavou zejména proto, že se na scéně objevil v kritickém okamžiku naší národní finanční tragédie. Papandreaova vláda je v úzkých. Zoufale se snaží najít 2 miliardy euro, kterými by zalepila veřejný deficit. Ve snaze zvýšit příjem státního rozpočtu, přišla opět s nápadem zdanit nemovitosti, tentokrát prostřednictvím plateb za elektřinu [které umožňují identifikovat vlastníky], protože katastr nemovitostí neexistuje. Ovšem využití faktur DEI pro zavedení nové daně je předem odsouzeno k neúspěchu. Vláda tím totiž uznává, že nedůvěřuje mechanismům výběru daní. To je dost smutné zjištění, které navíc zpochybňuje efektivitu předchozích daní.   Vláda tedy zavede novou výjimečnou daň, která se bude vybírat letos a příští rok. K tomuto kroku se odhodlala, protože se už 20 měsíců marně snaží reformovat veřejnou správu, privatizovat státní majetek a zeštíhlovat úřednický aparát. Zatím sice došlo na snižování mezd, na skutečné reformy však nikoli. Zavedení jednotné mzdy pro všechny úředníky má tolik výjimek, že neutralizuje sebe sama. Udělování neplaceného volna státním úředníkům je tak neprůhledné, že státu stejně nic jiného než propouštění státních zaměstnanců nakonec nezbude. Ve skutečnosti se ani PASOK [vládní socialistická strana ], ani Nová demokracie [pravicová opozice] neodvažují státu dotknout, protože se jedná o jejich vlastní, byť katastrofický, výplod. Vláda, která se chce reformě státní správy vyhnout, raději nechá platit řecké vlastníky nemovitostí.   Jedná se tedy o divadelní hru s neviditelným režisérem. Je ironií osudu, že v ní vystupuje právě postava Fotopulose a papalášů z odborové organizace Genop-DEI , kteří odmítají možnost, aby se vyúčtování odběru elektřiny využilo k výběru vládou zavedené daně. Tito přímí potomci strany PASOK tvořící elitu státu se tedy staví proti své vlastní vládě. Raději nechají svou zemi upadnout do bankrotu, než aby si nechali sáhnout na své výhody.  Řekové v každém případě ponesou těžké finanční břímě.  Problém je v tom, že žádná opravdová tragédie – ať už ta Shakespearova či ta finanční – nemá šťastný konec. Nakonec budeme stejně muset zaplatit.