2. října se Irsko podruhé vyjádří k Lisabonské smlouvě. Mnozí vidí v návratu do evropského lůna prostředek, jak vyjít z ekonomické krize. Nové průzkumy ale naznačují, že kampaň by mohla nakonec dopadnou zcela jinak, upozorňují Financial Times.

Na tom, jak budou Irové volit, závisí mnoho rozhodnutí: tvorba postu předsedy Evropské rady, přepracování zahraniční politiky Evropské unie a rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou v rámci sedmadvacítky tak, aby mohlo být zrušeno národní právo veta týkající se citlivých témat, jako je právo na azyl a přistěhovalectví, energetika či sport. V červnu 2008 hlasovalo proti smlouvě 53,4 % voličů, pro bylo 46,6 %. K tomu přispělo mnoho faktorů, konkrétně nejasnost samotné smlouvy, strach, že země přijde o svou neutralitu a zákaz potratů, jako i nervozita kolem toho, zda evropská rozhodnutí v oblasti obrany a daňové politiky zůstanou v budoucnu podřízena národnímu právu veta. V době, kdy se ekonomika nacházela na pokraji recese, byla obava z cizinců a neomezené migrace uvnitř EU významným činitelem.

Irská vláda dostala ohledně  některých z těchto témat záruky a právně zavazující protokoly. Voliči jsou ale tentokrát prchavější a mrzutější. Země byla hospodářskou recesí postižena více než kterýkoliv jiný členský stát EU. Keltský tygr je dnes vzdálenou vzpomínkou. Některé průzkumy veřejného mínění naznačují, že jasná většina voličů bude hlasovat pro bezpečnost a zvolí „ano“. 

Na druhou stranu je podpora Lisabonu mírná, zatímco nespokojenost s vládní stranou Fianna Fáil hluboká. Není vyloučena ani silná reakce namířená proti politickému establishmentu jako celku, kde je většina stran pro smlouvu.

Podivná koalice odpůrců

Ačkoliv většina politických lídrů, kteří svou kampaní podporují „ano“, si ještě užívá prázdnin, stoupenci „ne“ už jsou na koni. Jedná se o podivně nesourodou skupinu, táhnoucí se od krajní levice až po krajní pravici, od radikálních republikánů po konzervativní katolíky včetně Sinn Féin (politické ruky IRA), socialistické strany, Irských přátel Palestiny proti Lisabonu (IFPAL), skupiny Cóir bojující proti potratům a Farmers for No. 

Jedno jméno ve výčtu chybí: Libertas, strana inspirovaná, řízená a štědře financovaná businessmanem Declanem Ganleyem. Ganley stál v čele poslední kampaně za „ne“ v referendu. Financoval nespočet reklamních kampaní, v červnových volbách ale nakonec křeslo v Evropském parlamentu nezískal. Jeho štědrost bude krutě chybět. 

Přestože bojovníci proti smlouvě  tvoří poněkud bizardní spolek, mají nárok na „spravedlivý díl“ vysílacího času ve veřejnoprávní televizi i v jiných médiích. Ve srovnání s tak pestrým družstvem vypadají přívrženci „ano“ důstojně a defenzivně. Své voliče se snaží přesvědčit o tom, že Lisabonská smlouva je věc pozitivní a zároveň potřebná. Ti, kdo by mohli hrát v kampani důležitou roli, jako je například irský člen Evropské komise v Bruselu Charlie McCreevy, jim příliš nepomáhají. McCreevy se u prvního referenda přiznal, že smlouvu nečetl. To od něj bylo sice čestné, ale moc to nepomohlo. Nyní tvrdí, že kdyby podobné referendum proběhlo ve zbylých šestadvaceti členských státech, hlasovalo by 95 % voličů proti.  

Ovšem tím pravým důvodem, proč  nebyl McCreevy na politických schůzích, je ten, že byl možná jakožto bývalý ministr financí víc než kterýkoliv jiný člen vlády zodpovědný za to, že bublina splaskla. Byl šampiónem deregulace a oblíbencem stavebních investorů.  

Pravdou je, že se voliči letos v létě Lisabonskou smlouvou příliš nezabývali. Hlavním námětem diskuzí byla NAMA (National Asset Management Agency). Vláda tuto strukturu vytvořila na ochranu zbylého bankovního sektoru před toxickými fondy, které jsou téměř z celé části tvořeny půjčkami stavebním investorům, kteří spekulovali se stoupajícími cenami pozemků (před splasknutím bubliny v roce 2007). 

Většina Irů se domnívá,  že NAMA představuje pro vládu jen jiný způsob, jak vytáhnout z bryndy právě ty, kteří na bublině vyzískali miliony a po léta svými financemi podporovali stranu Fianna Fáil. To možná není pravda, neboť někteří velcí investoři padli. Pokud si ale tato myšlenka získá široké publikum (a pokud například Sinn Féin přidá svou trošku do mlýna), mohla by v táboře přívrženců Lisabonu napáchat vážné škody. Bylo by velice neopatrné jásat nad získáním majority dříve, než budou sečteny poslední hlasy.