Řecký dluh se dostal mimo kontrolu. Tenhle zneklidňující závěr vychází přímo z parlamentní komise v Aténách. Recesí přidušená a černou ekonomikou podkopaná země má opět problém dodržet termín svých splátek.

Scéna se odehrává na Hydře, malém ostrůvku v Sarónském zálivu, vzdáleném dvě hodiny od přístavu Pireus, kde se schází řecká smetánka, včetně premiéra Jorgose Papandreuse. Po večeři ve známé taverně, při které se někdy v srpnu sešla kolem stolu asi desítka hostů, přináší vrchní účet: 150 euro. Účet je psán ručně, což znamená, že nebude nikde zaznamenán. Platit kartou? Neexistuje, nemají zde totiž platební terminál. Tak tedy cash. Člověk nemusí být účetní, aby pochopil, že taverna pracuje v podstatě načerno a vyhýbá se tak zdanění.

V tomto ohledu zdaleka není výjimkou. Na celém ostrově se pod zraky všech daním vyhýbají restaurace i kavárny, stejně jako načerno operující penzióny, které zdvojnásobují hotelovou kapacitu Hydry. Pouliční reklamní cedule tak například nabízejí sedm pokojů od 50 eur nahoru, platba cash a bez faktury. Pokud počítáme se čtyřměsíční sezónou, majiteli to přinese 42 000 eur (minus náklady) čistého. Kavárny a podnikatelé nejsou výjimkou. Jen na Hydře tak daňovým úřadům ročně unikají miliony eur. Ti, kteří daně platí, například oficiálně vedené hotely, mají pak nepříjemný pocit, že jsou obětním beránkem, zvláště od té doby, co daňový tlak zesílil.

Reformy moc neplatí

Případů udání je přitom i nadále velice málo (18 500 bylo nahlášeno v roce 2010, v porovnání s 4500 v roce 2009). Každý ví, že většina daňových inspektorů je zkorumpovaná a při šikovném podstrčení fakelaki, tedy „obálky“, jsou ochotni zavřít oči. Tu a tam samozřejmě dochází k určitému pokroku, kdy se s masovými daňovými úniky po dvou stoletích skoncuje, jako na příklad na ostrůvku Lefkada v Iónském moři, kde většina tavern nyní rozdává řádné účtenky. To však zůstává výjimkou: restaurace, taxíky, kavárny, podnikatelé – stínová ekonomika je všude a její plody (luxusní auta, novostavby, výletní lodě atd.) jsou jasně vidět. Podle odhadů i nadále představuje 30 až 40 % řeckého hospodářství, nepočítaje církev a zbrojovky, které jsou z daňové povinnosti legálně vyňaty.

Ani dva roky po začátku krize se nezdá, že by si Řecko uvědomovalo vážnost situace, ani to, jaké úsilí bude muset vynaložit, aby se vyhnulo státnímu bankrotu: více než 160 % HDP – 360 miliard euro – státního dluhu, rozpočtový schodek, který v roce 2011 přesáhne očekávanou míru 7,5 % HDP, jelikož už 1. července činil 14,69 miliard eur z předpokládaných 16,68 miliard ročně.

Reformy byly samozřejmě schváleny, ale uplatňují se jen málo, či vůbec. Mise „trojky“ (Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond), která právě do Atén dorazila, aby zhodnotila pokrok, kterého bylo dosaženo a rozhodla, zda Řecku uvolnit další část finanční pomoci, bude nucena konstatovat, že země je moderní verzí starořeckého mýtu bezedných nádob Danaoven: Dokud stát není schopen správně fungovat, trvat na nových rozpočtových škrtech nemá smysl. „Věřili jsme, že Řecko je normální země – zmýlili jsme se,“ uznává nyní Paříž. „Jeho problémy se nepodaří vyřešit za rok či dva. Musíme mu pomoci vybudovat fungující stát a to bude chtít čas, což znamená, že s ohledem na trhy ho budeme muset do té doby podporovat."

Odmítání odpovědnosti

Zbrusu nový Výbor pro rozpočtovou kontrolu, který se skládá z nezávislých osobností, mimo jiné v úterý ohlásil, že řecký dluh je nyní „mimo kontrolu“. Tento nekontrolovatelný skluz se samozřejmě dá částečně vysvětlit hospodářskou recesí: není pochyb, -4,5 % v roce 2005 ve srovnání s očekávanými -3,5 %, znamená -10 % za tři roky. Vícero evropských zemí však zažilo ještě citelnější hospodářský pokles (Lotyšsko zaznamenalo v roce 2010  pokles -10,5 %), bez toho, aby se dostaly do stejné situace jako Řecko.

Cenu Atény platí zejména za neexistenci funkčního státu, což uznává i Výbor pro rozpočtovou kontrolu: „Je jasné, že problémem země není jen výška státního dluhu, ale i neschopnost získat kontrolu nad rozpočtem současným. I přes obrovské úsilí o rozpočtové vyrovnání nebylo dosaženo žádného primárního přebytku a naopak primární nedostatek se ještě více prohloubil.“  Výbor konkrétně poukazuje na neschopnost bojovat proti daňovým únikům. Místo toho, aby se řecký ministr financí Evangelos Venizelos konečně zaměřil na problém neefektivnosti a korupce státních služeb, spokojil se s tím, že zcela v souladu s místní tradicí odmítání vlastní zodpovědnosti vydal prohlášení označující zprávu Výboru za „přešlápnutí“. Není tedy nic překvapivého na tom, že několik zemí, včetně Finska, Německa, Rakouska, Nizozemska a Slovenska, se dalo jen s velkými obtížemi přemluvit, aby na summitu 21. července souhlasily s novou finanční pomocí. Řecko se totiž zdá být zvláštním případem: Například Irsko, které také získalo finanční pomoc, se rychle zotavuje. Nyní je však otázkou: Budou Atény schopny vyhnout se bankrotu?