Evropští představitelé se sice postavili proti "oligopolu" ratingových agentur, doposud však neměli odvahu doopravdy zakročit proti jejich moci, lituje portugalský deník Público.

Političtí představitelé Evropské unie i někteří národní politici se 6. července veřejně postavil proti „oligopolu“ (výraz německého ministra financí Wolfganga Schäubleho) ratingových agentur. V okamžiku, kdy Portugalsko spadlo na úroveň tzv. „junk bonds“ [prašivé, spekulativní dluhopisy], se ke stávajícím projevům rozhořčení, nepochopení a kritiky připojil Schäubleho příslib, že EU „vyvine úsilí“ k tomu, aby devastační vliv těchto agentur v eurozóně zastavila. Příslib by to byl krásný, kdyby už nebyl sedřený až na kost. Evropští představitelé brojí proti absurdním intrikám ratingových agentur už od roku 2008, aniž by přitom přijali jediné konkrétní opatření, kterým by jim v páchání škod zabránili. Zatímco USA s cílem omezit moc agentur provedly změny v bankovní regulaci a Čína si prostě a jednoduše vytvořila agenturu národní, Evropa nikdy nepřekonala rámec zbožných přání, a posílila tak dojem, že Bruselu, Paříži a Berlínu scházejí nápady a moc. Je normální, že se agentury v reakci na takové vakuum naparují a snaží se ze zranitelného eura vytěžit, co se dá. Ve hře dnes nejsou pouze potíže Portugalska (nemluvě o Řecku) dostát svým závazkům. Z chování agentur vyzařuje jistá nekrofilie, která je nutí, aby jako supi kroužili nad zesláblou jednotnou měnou. Evropa, jež není schopna jim vzdorovat a která každým dnem světu předkládá nový důkaz o své zmatenosti, reaguje pouze tehdy, když se ocitne v úzkých. Agentury, které objevily zranitelnost těch, kdo jim slibovali bitvu a zároveň s tím přiznali ztráty pro soukromé investory při restrukturalizaci řeckého dluhu, pak jednají tím nejpřirozenějším způsobem: zvyšují nátlak a rozšiřují ofenzívu. Když politika sklání hlavu před organizovanou silou finančního kapitálu, není moc v co doufat.