Vzrůstající nezaměstnanost, pokles sociálního zabezpečení. Evropa zanedbává sociálně slabé, proto je jejich volební účast nízká, vysvětluje španělský politolog Vicenç Navarro.

Všechny průzkumy naznačují, že volební neúčast bude v příštích evropských volbách vysoká. Nezájem o veřejný politický život v posledních letech neustále stoupá, a nutno dodat, že tato situace existovala už před dnešní ekonomickou a finanční krizí. Příčiny volební neúčasti jsou zřejmé. K jejich porozumění je ale potřeba vědět, co se děje v EU.

1. Od 80. let nepřestala v zemích evropské patnáctky narůstat nezaměstnanost. Pracovní podmínky aktivní populace se zhoršily (procento aktivní populace přiznávající práci ve stresujícím prostředí vzrostlo z 32 % v roce 1991 na 44 % v roce 2005).

2. Křivka ročního nárůstu veřejných výdajů určených pro sociální oblast (důchody, zdravotnictví, bydlení) neustále klesá (z 6,2 % v roce 1990 na 4,8 % v roce 2004).

3. Snížilo se sociální zabezpečení (v případě nemoci, pracovní neschopnosti nebo nezaměstnanosti), stejně jako mzdy (resp. to, co nazýváme celkové mzdové náklady, které závisejí na výši platů a celkovém počtu zaměstnanců) v procentech národního důchodu (pokles z 68 % v roce 1975 na 58 % v roce 2005).

Tyto údaje poukazují na zhoršující se sociální situaci dělníků v evropské patnáctce v době, kdy kapitálový zisk naopak narůstal neuvěřitelným způsobem. V letech 1999 a 2000 stouply podnikové zisky o 33 %, zatímco pracovní náklady o pouhých 18 %. Výsledkem je podstatný nárůst sociální nerovnosti. A Evropané jsou si toho vědomi, jak dokazují průzkumy. Nejméně 78 % obyvatel evropské patnáctky uvádí, že sociální nerovnost je v jejich zemi nadměrná.

Za tímto sociálním rozložením příjmů stojí politika posvěcená bruselským konsensem (představujícím evropský ekvivalent liberálního washingtonského konsensu) a uvedená v praxi evropskými institucemi, jmenovitě Evropskou komisí (pověřenou kontrolou uplatňování Paktu stability a odpovědnou za přísnost rozpočtu) a Evropskou centrální bankou (jejíž měnová politika velice napomohla finanční sféře na úkor ekonomické stimulace a vytváření pracovních míst). Společnost si je toho vědoma. Evropská komise, stejně jako Evropská centrální banka patří mezi nejméně oblíbené instituce. Odtud také pramení zklamání nižších tříd, pokud jde o stavbu společné Evropy. Toto znechucení se projevuje hlavně u středolevých stran, neboť sociální skupiny, zvláště pak dělníci, kterých se tato liberální politika nejvíce dotkla, bývají nejvěrnějšími voliči levého středu.

Procházejí-li středolevé strany hlubokou krizí, pak je to proto, že se v době, kdy byly u moci, přiklonily k liberalismu. Tato uskupení budou muset projít velkou sebekritikou. Pravice pak vděčí za svůj úspěch věrnosti své voličské základny, kterou tvoří nejvyšší příjmové skupiny, jimž liberální politika přináší prospěch, a dále určitá část nižších vrstev, kterou přilákalo nacionalistické a antiimigrační poselství, a to z důvodu velké nejistoty, která vládne v Evropě. Největšími rasisty totiž nejsou lidé nevědomí, ale nejistí.