Co naplat, že jsou Irové rozzuřeni záchranným plánem EU a MMF, masivními rozpočtovými škrty a skutečností, že miliardy ze státní pokladny i nadále proudí do „toxických“ bank. Vláda, kterou si brzo zvolí, bude dále pokračovat v započatých opatřeních, píše redaktor Irish Times Fintan O’Toole.
Ať už skeptici tvrdí cokoliv, volby svolané na 25. února přinesou alespoň jednu podstatnou změnu. Bankovní dluh se změní v dluh veřejný a utahování opasků všech Irů po dobu následujících čtyř let bude mít oficiálně veřejnou podporu. Pokud se výzkumy preferencí úplně nepletou, voliči podpoří záchranu bank, dohodu s EU a MMF i úsporná opatření. Po všech vzrušujících zvěstech o historické změně vedení je nakonec tou hlavní událostí právě toto.
Jako po každém volebním pátku v dějinách státu bude i ono sobotní ráno ve znamení vítězství tradiční politiky pravého středu. Podle včerejšího předvolebního výzkumu Irish Times se strany Fine Gael a Fianna Fáil rozdělí o polovinu volebních hlasů. Ještě pozoruhodnější je, že se jedná o přesně stejné procento hlasů (53 %), jako Fine Gael a Fianna Fáil společně obdržely ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2009.
Všechny události, jichž jsme mezitím byli svědky – odhalení propastných rozměrů bankovní krize a ztráta hospodářské suverenity země v důsledku smlouvy s EU a MMF – tak mají nakonec za následek pouze malou změnu v preferencích mezi dvěma stranami pravého středu, které domácí politice dominují od počátku irské státnosti. Necháme-li stranou volání po „pomstě“, jež zaznívá na adresu Fianna Fáil, nemají se seismologové čeho obávat. Pro Evropskou centrální banku i rozpočtové jestřáby v EU by tento výsledek měl být velkou úlevou.
Ochotni se uskromnit
Znamená to, že všechna naše zloba a otrávenost, všechny ty nadávky a hrozby pěstí nakonec k ničemu podstatnému nevedly. Na domácí scéně bude pro stranu Fianna Fáil její historicky nejhorší výsledek samozřejmě problémem. Avšak mimo Irsko, tam, kde se nyní o věcech skutečně rozhoduje, nebude žádná významná změna patrná.
Irové budou mít novou vládu, jistě kompetentnější a energičtější, než byl vyčerpaný a demoralizovaný kabinet, který při příchodu MMF a ECB vyklidil pole. Noví hoši budou odměněni příslibem možných úprav úrokových sazeb, díky nimž se budou moci tvářit jako skuteční vítězové. A budou pokračovat v procesu znárodňování soukromých dluhů a zároveň ve snaze snížit rozpočtový schodek na méně než 3 % HDP do roku 2014.
Z pohledu ECB budou Irové jednoduše ještě snaživější, než jsou nyní. Vždy zde totiž existovaly obavy, že Fianna Fáil a Strana zelených nemají pro schválený čtyřletý plán veřejnou podporu. Ve volbách v roce 2009 získaly koneckonců jen čtvrtinu hlasů. Nynější volby tuto podporu zajistí. Pravděpodobně bude třeba drobných kompromisů, v podstatě to však po příštím pátku bude mít vláda v kapse.
Jde vskutku o kuriózní situaci. Existuje dnes jiná demokratická země, ve které by 55 % voličů bylo dobrovolně ochotných schválit program úsporných opatření v hodnotě 15 miliard eur spolu se stomiliardovým přesunem finančního majetku z kapes občanů do bank? A aby bylo jasno, jde o svobodnou volbu. Přes všechna omezení irské demokracie a všechnu nespokojenost s alternativami, kterou možná občané cítí, není nic, co by jim bránilo vyslat příští týden vládní politice úplně jiný vzkaz. Většina lidí se však svobodně rozhodne tak neučinit.
Ochotni vyrovnat se s osudem
Mají na to právo, jde však o špatnou novinu pro ty, kdo naopak na výběr nemají, zvláště pak pro ty, kteří během těchto voleb zůstávají zcela v pozadí – děti. O irské schopnosti „nevědět“ o skutečnostech, které jsou zcela evidentní, ale které se rozhodneme ignorovat, jsem již dříve psal. Jednou z těchto skutečností je, že naše děti za náš kolektivní souhlas se současnou úspornou politikou zaplatí neúměrně vysokou cenu.
Děti z chudých rodin jsou populační skupinou nejvíce závisející na veřejných službách. Nevyhnutelný nárůst chudoby a škrty v oblasti sociálních služeb na ně budou mít hluboký dopad, což bude mít dalekosáhlé humánní i ekonomické důsledky. Tato oběť je nedílnou součástí irských závazků vůči EU a MMF a nebude předmětem veřejné diskuze. Letošní manifest Fianna Fáil se k dětské chudobě nevyjadřuje vůbec. Fine Gael věnuje horkému tématu obranné politiky 860 slov, zatímco na děti jich vydá sotva 360 – všechna znějí dobře, většinou jsou ale vágní.
Labouristická strana má poctivý úmysl vymýtit bídu, avšak jejím hlavním konkrétním návrhem k prolomení bludného kruhu dětské chudoby je zavedení nového regionálního strategického plánu „v deseti nejvíce znevýhodněných komunitách v Irsku a v ceně až 15 milionů eur“: plán je to pěkný, dojemný a velice, velice skromný.
Všechny tři velké strany jasně usoudily, že i navzdory rozzlobeným občanům, kteří se o své názory pravidelně dělí s národem v rozhlasových debatách, jsme my Irové ve skutečnosti lidé bojácní, ochotní vyrovnat se s tím, co nás postihlo, a především se děsíme jakýchkoli velkých společenských změn. Vypadá to, že měly pravdu.