Rada Evropy 15. prosince zveřejnila zprávu, ve které kosovské představitele obviňuje z obchodu s lidskými orgány. Tato skutečnost však vrhá stín i na shovívavý postoj EU vůči premiérovi Hashimu Thaçimu a někdejším albánským separatistům.

Švýcarský senátor Dick Marty, který se proslavil díky odhalení  tajných věznic CIA, ve kterých byli zadržováni údajní teroristé, ve své zprávě „obviňuje bývalého premiéra a řadu vládních představitelů vzešlých z UÇK [Kosovské osvobozenecké armády] z přímé odpovědnosti za obchod s orgány,“ píše Le Monde. Marty „tvrdí, že identifikoval šest míst v Albánii, ve kterých měli být zadržováni kosovští Srbové či prosrbští Albánci. Tato místa byla v provozu i po kapitulaci Srbů [před NATO] v červnu 1999.“ Tato situace podle deníku „pokračovala dokud NATO nenasadilo své mezinárodní síly. V Albánii měli být vězni mučeni a některým z nich odebrány orgány.

Toto obvinění proti Thaçimu a jeho mužům ostatně nepadá poprvé,“ připomíná Le Monde. Bývalá nejvyšší žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Carla del Ponteová ve své knize „Lov: já a váleční zločinci“ vydané v roce 2008 „obvinila členy UÇK, tehdejší vůdce ozbrojeného boje proti Srbsku z odebrání orgánů více než třem stovkám vězňům zadržovaným v Albánii.“

Podpora Berlína, Londýna, Paříže i Washingtonu

„Je to možné? Je možné, že na rozkaz předsedy vlády evropského státu mohli být unášeni lidé? Že je nechal zabít, aby se mrtvolám mohly následně odebrat orgány, jako například ledviny pro bohaté klienty v Německu, Kanadě, Polsku či Izraeli, kteří měli zaplatit až 45 000 euro za transakci?“ táže se list Tageszeitung. „Je možné, že premiér Kosova Hashim Thaci, kterému Berlín, Londýn, Paříž i Washington vyjádřily tak jednohlasnou podporu, vděčí za svou politickou moc bohatství nahromaděnému prostřednictvím zločinných aktivit?“ „Ať už je to jakkoli,“ podle berlínského deníku „bude mít zpráva Dicka Martyho těžký dopad na dialog mezi Srbskem a Kosovem, který byl s velkou slávou ohlášen v Bruselu.“

Tageszeitung upozorňuje, že „ani jeden Srb nepřistoupí na to, aby se posadil k jednacímu stolu s Thaçim. Avšak bez něho je takřka nemožné vytvořit v Prištině po výsledcích parlamentních voleb z 12. prosince vládu.“ Jinak, „pokud si má mise EU v Kosovu zachovat důvěryhodnost, je zapotřebí provést nestranné vyšetřování Thaçiho a jeho blízkých, čemuž se doposud bránila.  Řada albánských politiků totiž patří mezi bývalé velitele guerilly a ještě dnes mají k dispozici ozbrojené skupiny.“

Brusel na lavici obžalovaných

Jak tedy Brusel zareaguje? Těžko říct. V září 2010 vedoucí sekce „Válečné zločiny“ při „misi Eulex tvrdil pravý opak, či téměř pravý opak, než zpráva Dicka Martyho“, píše list Le Temps. „Podle finského policisty Matti Raatikainena neexistoval ‚žádný důkaz‘ o obchodování s orgány Thaçimu a jeho okolí,“ připomíná švýcarský deník. 

Deník dodává, že „Evropská unie si je přesto vědoma toho, že vše, co vyjde na povrch o kriminálních aktivitách Thaçiho, postaví ji samotnou do pozice obžalovaného. Jak nadále vyžadovat, aby Bělehrad zatkl bosenskosrbského generála Ratka Mladiće, který je stále na útěku? Anebo jak se především postavit těm, kteří stejně jako mladý kosovský nacionalistický politik Albin Kurti požadují odchod Eulexu kvůli ústupkům vládní elitě?“

Skutečnost, že kabinet Vysoké představitelky EU pro zahraniční věci Catherine Ashtonové zareagoval na Martyho zprávu výzvou, aby „přišel s důkazy“ vypovídá o mnohém, domnívá se Le Temps, podle něhož „EU nemá po pravdě moc na výběr. Na nezávislost Kosova (které Španělsko, Rumunsko, Řecko, Kypr a Slovensko dodnes neuznávají), ratifikovaná na základě společné dohody se Spojenými státy, se v Bruselu vždy nahlíželo jako na hořkou pilulku, kterou je třeba na cestě k budoucí integraci Balkánu spolknout.“