Po týdnu zapírání irská vláda konečně přiznala, že zažádala EU a MMF o finanční pomoc. Podle listu Irish Independent jde o ponižující selhání, ale i šanci na znovuzískání národní hrdosti a sebevědomí.

Dnešního rána mohou obyvatelé této země poprvé po mnoha letech vstát z postele v náladě, kterou sice může kalit řada pochyb a obav, ale kterou vylepšuje vědomí, že se konečně někdo stará. Naneštěstí se ten „někdo“ skládá z týmů Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu, které zde vyjednávají o podmínkách poskytnutí finanční pomoci irským churavějícím bankám ve vskutku obrovském měřítku.

Jejich přítomnost vypovídá o naší neschopnosti zvládat vlastní záležitosti. Do určité míry to proto signalizuje selháním nás všech. Je to selhání bankovních ústavů, které se chovaly nezodpovědně, oklamaly naši vládu a vyplenily naše kapsy. Avšak především je to ponižující selhání vlády, která neprokázala elementární schopnost vedení, dokud k tomu nebyla donucena vnějšími silami. A co je ještě horší, její uznání vlastních nedostatků je přinejlepším jen částečné. Včera ministr financí Brian Lenihan vyhýbavě připustil, že jeho politika selhala. Předseda vlády Brian Cowen však zcela evidentně ještě nedospěl k tomu, aby si tuto realitu uvědomil.

Restrukturalizovat, nikoliv hýčkat

Nyní existuje skutečné nebezpečí, že se vláda pokusí přesvědčit lidi, že lhůty a podmínky stanovené MMF představují jedinou možnost a že o nich vyjednáváme jako rovní s rovnými. Když už ne nikdo jiný, alespoň ministři by se mohli o této absurditě přesvědčit.Ve skutečnosti jsme zkrachovali a jsme závislí na ostatních v otázce samotného přežití. Finanční záchrana bank bude stát „desítky miliard“. Podle ministra financí nepřesáhne 70 miliard euro, avšak spekuluje se i o 100 miliardách. V každém případě to vysoce převyšuje naše možnosti splácet.

Ministři a obzvlášť předseda vlády rádi hovoří o své schopnosti činit tvrdá rozhodnutí. Jejich kroky za poslední dva roky však dost tvrdé nebyly – a většina z nich navíc minula cíl. Nyní se musí podniknout skutečná, praktická, radikální a úspěšná rozhodnutí. Banky se musí restrukturalizovat a nikoliv hýčkat. Možná bude muset dojít k fúzím, prodejům zahraničním gigantům. Už si nemůžeme dovolit žádné další vyhýbání se zodpovědnosti.

Avšak cena se zkrátka musí zaplatit a může být dost vysoká. Pokud se z děsivých obtíží, které nás čekají, dostaneme usilovnou prací, můžeme časem opět prosperovat a získat zpět svou hospodářskou suverenitu – a s tím i obnovit naši národní hrdost a sebevědomí. K tomu se ale musíme probojovat.