To, že Nicolas Sarkozy zaměřil na bezpečnost, řadí Francii mezi členské státy s nejtvrdší politikou vůči imigraci. Jiné země, jako například Španělsko či Německo, zvolili pružnější přístup.

Když se Nicolas Sarkozy rozhodl nyní, necelé dva roky před prezidentskými volbami, že z bezpečnosti udělá ústřední téma politické debaty, a že ostře zakročí proti ilegálním přistěhovalcům a Romům na našem území, zařadil tím Francii mezi země, které bychom mohli nazvat „klubem ultra tvrdých“. Jedná se o státy, jejichž bezpečnostní politiku silně ovlivňuje krajní pravice.

Klub utra tvrdých

V Itálii se bezpečnost rýmuje s bojem proti ilegální imigraci. Spíše než o radikalizaci by se dalo mluvit o zevšeobecňování. Xenofobní a populistická Liga Severu, která je pilířem koalice, již vede Silvio Berlusconi, a stranou ministra vnitra Roberta Maroniho, udělala z otázky bezpečnosti vládní prioritu. Ministr má za to, že po dohodě s Libyí učinil vyloďování ilegálních přistěhovalců na pobřeží Itálie takřka přítrž (- 88 % mezi 1. srpnem 2009 a 31. červencem 2010), a kritiky ohledně nerespektování práva na azyl a osudu uprchlíků vytlačených zpět do Libye si nijak nebere k tělu. Rovněž ho těší, že legislativa, kterou si vyžádala jeho strana, byla posílena zavedením „ilegality jakožto kriminálního deliktu“ v srpnu roku 2009 či bodového systému povolení k pobytu v únoru letošního roku.

V Nizozemí dokázal Geert Wilders vytvořit klima, v němž se mísí otázky nedostatečné bezpečnosti, integrace cizinců a postavení islámu. Budoucí vláda – zřejmě menšinová koalice liberálů a křesťanských demokratů s vnější podporou Wildersovy strany – zařadila boj za větší bezpečnost do svého programu. Wilders hodlá posílat delikventy z řad cizinců zpět do jejich vlasti a zpoplatnit nošení islámského závoje.

Od svého volebního průniku v roce 1999 se švýcarská Demokratická unie středu (UDC) snaží zbavit debatu o bezpečnosti komplexů. Hlavní strana v zemi považuje „cizince“ za nepřítele, který ohrožuje helvétské hodnoty, ať už se jedná o utečence, přeshraničního pracovníka, radikálního islamistu nebo Roma. Xenofobnímu smýšlení je nakloněna více než čtvrtina švýcarských voličů, což vede tradičně pravicové strany k tomu, aby operovaly na stejné půdě.

„Klub umírněných“

V Německu se bezpečnostní politika zaměřuje na boj proti islámskému terorismu a neonacismu. Legislativa je od atentátů z 11. září 2001 neustále posilována. V roce 2009 odhlasoval Bundestag velice kontroverzní zákon, který umožňuje odsoudit člověka za „připravovaný“ zločin. Útoky na vybrané etnické skupiny ale veřejnost z historických důvodů celkově odsuzuje. Pouze NDP, silně menšinová neonacistická strana (méně než 2 % hlasů na federální úrovni) staví na útocích proti cizincům svou živnost. NDP je považována za stranu politicky nehodnověrnou a pro demokracii nebezpečnou. Nicméně o nedostatečném začleňování turecké komunity se v Německu vede pravidelně debata. 

Ve Španělsku se debata o bezpečnosti tradičně točí kolem boje proti teroristické organizaci ETA. Socialistická vláda premiéra Zapatera k tomu připojila druhou, mediálně velice sledovanou prioritu: násilí páchané na ženách. Bezpečnostní politika se rovněž zaměřuje na ilegální přistěhovalce. Na konci roku 2008 vznikla v rámci španělské policie „jednotka pro vyhošťování zahraničních delikventů“. V roce 2009 bylo ze země vyhoštěno 7 600 zahraničních delikventů. Reforma zákona o cizincích, která vešla v platnost na konci roku 2009, jmenovitě protáhla maximální dobu pobytu ilegálních přistěhovalců v tranzitních centrech ze 40 na 60 dní. S výjimkou katalánské xenofobní strany Plataforma per Catalunya, která byla založena v roce 2003, ale politici imigraci s delikvencí příliš nesměšují.

Zvláštní případ Británie

Konzervativní premiér David Cameron hodlá zmírnit politiku „dozorčího státu“, k jehož vzniku přispěli labouristé po teroristických atentátech v Londýně v roce 2005. Chce zregulovat používání kamerového systému, který tvoří přibližně 4,2 milionů CCTV (uzavřený televizní okruh) rozmístěných v britských ulicích, a posílit právo na demonstrace, které bylo v posledních letech tlumeno. „Great Repeal Bill“ by měl také upravit předpisy ohledně archivace vzorků DNA v britské databázi.