Po neúspěšném přístupu k autokratickému režimu běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka změnila Evropská unie před dvěma lety svou strategii. Bělorusko však nadále „tahá Unii za nos“, píše Respekt. Demokratizace nejbohatšího státu bývalého východního bloku se proto zatím odkládá.

Zhruba deset let se Brusel snažil srazit autoritárský režim v Minsku na kolena sankcemi, treba tím, že vysokým beloruským predstavitelum odepíral víza, vyloucil zemi z mezinárodní spolupráce, bránil obchodu a podporoval demokratickou opozici. Výsledek byl nulový a Unie se pred dvema lety rozhodla zmenit strategii. V rámci „Východního partnerství“ se šesti sousedními zememi bývalého Sovetského svazu Brusel navázal prímé kontakty i s režimem v Minsku. A zároven už tolik nesází na politickou opozici. Podpora se rozdeluje i neziskovým organizacím, spolkum a iniciativám, jako je treba ta v Novopolocku. Je jen otázkou, zda má tato politika šanci na úspech. Nevedou prímé kontakty s autoritárskou vládou spíše ke stabilizaci režimu? A nemel by se Západ radeji držet politiky tvrdé ruky, kterou vuci sovetskému impériu kdysi aplikoval americký prezident Ronald Reagan? (...) Celý článek čtěte na stránkách týdeníku Respekt zde.