Integrace Romů nezaznamenává žádné pokroky a přijímací země se se zeměmi původu dohadují o tom, čí je to vina. Brusel dráždí, že projekty, které financuje, nepostupují kupředu buď vůbec, anebo jen velice pomalu.

Debata o integraci Romů v Evropě, kterou si vyžádala Francie, Itálie a Švédsko a kterou podpořilo belgické předsednictví Evropské unie, nedochází v Bruselu k žádným východiskům. Francouzský státní tajemník pro evropské záležitosti Pierre Lellouche si před několika týdny vyžádal „naléhavou“ debatu o „reálném problému, jímž je nejvyšší čas se zabývat“.  

Lellouche, který zmínil problémy spojené s delikvencí mladistvých, ale rovněž s prostitucí a obchodováním s dětmi, s nimiž se potýká Francie, kritizoval příval „lidí, kteří se nesnaží začlenit,“ nezodpovědnost zemí původu Romů (9 milionů Romů vlastní evropský pas) či relativní nečinnost bruselské Komise, která, jak zdůraznil státní tajemník, přitom vydává na jejich integraci velké množství peněz. Švédsko se ke kritice připojilo a vyzvalo k vytvoření „donucovacího akčního plánu“, který by byl s to reagovat na „alarmující situaci“. 

Rumunsko, terčem kritiky

Vlády těchto zemí podrobily kritice rovněž některé země původu Romů obviňované z toho, že se snaží vyvléknout z povinnosti pomáhat svým státním příslušníkům. Vedle Bulharska (podle odhadů 750 000 Romů) a Slovenska (500 000) čelí kritice Rumunsko (podle oficiálních údajů 537 000 Romů, ale s větší pravděpodobností zhruba dva miliony). Země přislíbila, že bude jednat. Jmenován byl státní tajemník pro repatriované Romy. Zároveň s tím ale Bukurešť protestovala proti likvidaci romských táborů ve Francii a „veřejným výtkám“, které jí byly adresovány.

Rozvleklost, s jakou Bukurešť čerpá finance z evropských fondů na pomoc Romům, je popouzející. Národní agentura pro Romy řídí šest programů za celkem 9,3 milionů euro, ale výsledky nejsou příliš patrné. Nuzný život stále nutí tuto populaci k emigraci. Hrozí, že projekty budou kvůli zpoždění zablokovány. „Komise nám doporučila vypovědět ty, které nepostupují kupředu, aby se zabránilo blokaci financí,“ říká Anca Zavedei, ředitel Úřadu řízení lidských zdrojů na rumunském ministerstvu práce. „Komise chce pomoci Romům a znevýhodněným, ale podívejte se, co se děje s projekty, které řídí Národní agentura pro Romy…“ Romské asociace kritizují jak Francii, tak rumunské úřady. „Rumunsko neudělalo svou práci,“ domnívá se Ciprian Necula, který vede projekt „Romský dům“. „Stát umožnil existenci sítím obchodu s lidmi a prostituce. Spokojil se s tím, že hodil na papír několik programů, aby udělal Evropanům radost.“ 

Peníze jen pro nejlepší projekty

Situace na místě potvrzuje pesimistické diagnózy ohledně plýtvání, respektive nevyužívání evropských fondů. Rumunsko má potíž utratit nevratných 32 miliard euro z fondů, které mu Komise vyhradila na období let 2007-2013 s tou podmínkou, že o ně zažádá a odůvodní jejich použití. Evropská komise, která v romské debatě zastává funkci arbitra, nezakrývá, že se potýká s nesnázemi. V reakci na výzvu Francie a dalších k tomu, aby „jednala“, namítá, že v posledních letech znásobila iniciativy směřující jak k integraci, tak k ne-diskriminaci. Ovšem „integrace bude účinná jen tehdy, pokud vyvinou cílenou činnost také státy, a to na úrovni národní, regionální a lokální,“ zdůrazňuje Komise.

V období let 2007-2013 připadne na integraci Romů a dalších tzv. „citlivých“ skupin z Evropského sociálního fondu zhruba 13,3 miliard euro. V Rumunsku a v Maďarsku jde polovina přidělené pomoci na Romy. Peníze směřují do různých zemí rovněž z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a od května se mohou státy obrátit také na Evropský fond pro regionální rozvoj, jehož prostřednictvím mohou usnadnit menšinám, mimo jiné Romům, najít si bydlení. Co se týká strukturálních fondů, ty umožňují spolufinancovat projekty týkající se dětí, vzdělávání a zaměstnání. Evropský parlament pak vyhradil 5 milionů euro na pilotní integrační projekt zaměřený na mikrofinancování a výuku. „Chybějí nikoliv peníze, ale správné prostředky jejich použití,“ říká s povzdechem jeden z vysokých úředníků. Brusel tak vidí poslední naději ve dvou studiích, které zahájil s cílem identifikovat úspěšné programy, projekty a integrační politiky.