Po úspěchu Gerta Wilderse v březnových komunálních volbách se od populistického lídra očekával podobný průlom i v parlamentních volbách 9. června. Nikdo přitom ale nepočítal s hospodářskou krizi, která se sice země přímo nedotkla, nicméně Nizozemce zneklidňuje víc než cokoliv jiného.
Nizozemská volební kampaň se v souladu se slavným výrokem Billa Clintona ‚It’s the economy, stupid’ (To je hospodářství, blbe) točí zejména kolem hospodářské krize, rozpočtových škrtů a zaměstnanosti, shrnuje list Trouw. Přestože země vykazuje nejnižší míru nezaměstnanosti v Evropě (4,1 %), dělá krize Nizozemcům starosti.
První důsledek krize: liberálové z VVD v čele s Markem Ruttem vyjdou s 36 křesly v dolní komoře (z celkových 150) z červnových voleb nejspíš vítězně. „V obdobích nejistoty nejsou voliči příliš pokrokoví,“ (změny a pokrok přináší spíše levice, zatímco pravice je tradičně konzervativní) připomíná De Volkskrant , a to „navzdory tomu, že krize je dávána za vinu přehnanému liberalismu“. Druhý důsledek: krize zatlačila do pozadí debatu o integraci přistěhovalců, oblíbené téma populisty a islamofoba Wilderse a jeho PVV. „V posledních týdnech Wilders nepřestával upozorňovat na důsledky přistěhovalectví, ale jak se zdá, nepřineslo mu to žádné ovoce. Domníval se, že zpráva o výdajích spojených s mimoevropskou imigrací (7,2 miliardy euro ročně) by mu mohla vynést pozornost [voličů], avšak zveřejnění zprávy zastínila polemika o nedostatcích demokracie v jeho straně. Ostatní strany navíc uměly zareagovat na zjednodušené závěry jeho zprávy s tím, že odhadovat náklady spojené s péčí o handicapované osoby či staré lidi by bylo stejně tak nemístné.“
De Volkskrant pak podotýká, že imigrace sice není hlavním tématem volební kampaně, nicméně i tak hraje důležitou roli. „Jmenovitě VVD [liberálové], CDA [křesťanští demokraté] a PvdA [Strana práce] se [ve svých programech] přiblížily PVV,“ ačkoliv, jak dodává deník, „mezi stranami samozřejmě existují velké rozdíly“. Pouze PVV tak požaduje zrušení veškerých sociálních dávek pro přistěhovalce, zavedení maximální kvóty 1 000 přijatých žadatelů o azyl ročně a pokuty za nošení islámského závoje. I přes „Wildersův nesmlouvavý tón, který mu brání, aby posílil svou mocenskou pozici,“ může jeho strana počítat se 17 až 18 křesly, což je dvakrát víc, než má v současné době. Vzhledem k tomu, že VVD nevyloučila koalici s PVV, je možné, že se Wilders dostane do vlády.
Strana práce [PvdA], která doufala, že jí příchod velice populárního Joba Cohena z čela kandidátky pomůže po demisi Woutera Bose k rozmachu, zaznamenala podle průzkumů pokles, nicméně by měla i tak skončit s 29 křesly jako druhá. Bývalý amsterodamský primátor Cohen, považovaný za velkého sjednotitele multikulturní společnosti, bývá kritizován za nedostatek bojovnosti a ráznosti. V mnoha televizních debatách tak tváří v tvář Wildersovi „nepůsobil příliš přesvědčivě,“ zejména co se otázek bezpečnosti týče, poznamenává De Volkskrant.
A jak je na tom CDA dosavadního premiéra Jana Petera Balkenendeho? Strana ještě nese stopy po únorovém pádu vlády, za nějž nese z velké části zodpovědnost právě Balkenende: průzkumy jí přisuzují maximálně 21 křesel. Úpadek strany je ale zřejmě spojen s jejím odklonem od křesťansko-demokratické ideologie, který už trvá nějakou dobu, a příklonem k liberálnímu programu boje proti krizi: „CDA představila program VVD,“ domnívá se NRC Handelsblat. „Řečeno polemicky: [Balkenende] přisuzuje větší význam zjednodušení zákonů o propouštění a zkrácení doby vyplácení podpory v nezaměstnanosti než sblížení se s ChristenUnie [malá křesťansko-demokratická strana, tradičně blízká CDA].“ Důsledkem toho je, že „Balkenende udržuje image CDA jakožto strany, jejíž sociálně-křesťanská ideologie je pouhou voňavou omáčkou, pod níž se skrývá liberální jídlo, které tak dobře nevoní“. Pokud průzkumy nelžou, „Balkenende odejde“ z čela CDA, uzavírá Volkrant: „člověk, který byl osm let předsedou vlády, se nespokojí s funkcí místopředsedy pod taktovkou Marka Rutteho. Balkenende je navíc zvyklý vyhrávat, nikoliv prohrávat.“