Navzdory klesajícím platům a rostoucí nezaměstnanosti má tento hrdý pobaltský stát důvod k radosti. Od ledna začne platit eurem. Redaktora Hospodářských novin zajímalo, co stojí za estonským ekonomickým úspěchem.

Kalev Vilgats by se svými více než dvěma metry, majestátním vousem a mohutným břichem mohl ztělesňovat obávané vikingské nájezdníky. Normální pivo pro něj představuje tuplák, a když hovoří s přáteli ve své oblíbené restauraci nedaleko centra jihoestonského města Pärnu, stěny se téměř otřásají. Ať už je řeč o čemkoli: kvalitě piva, ekonomické krizi nebo třeba euru, kterým Estonci začnou platit od ledna. Než Kalev pustí hosta ke slovu, musí jako správný estonský patriot vychválit místní lázně a připomenout, že v létě jeho rodné město pořádá velký festival hanzovních měst, od kterého si radnice slibuje oživení krizí těžce poznamenaného cestovního ruchu.

„Pro obyčejné lidi je život pořád tvrdý a musejí počítat,“ popisuje Kalev – novinář místního deníku – situaci země, jejíž HDP se loni propadl o čtrnáct procent. Platy zde během té doby klesly v průměru o patnáct procent a nezaměstnanost atakuje šestnáctiprocentní hranici. A pak přijde otázka, která i tohoto suverénního obra zaskočí – stejně jako většinu Estonců. V čem tkví kouzlo úspěchu jeho země a sebevědomí jeho krajanů? Ti ani v krizi neprotestují, nežehrají na někoho jiného, nepropadají populismu ani pesimismu, tvrdě pracují, mají průhledný elektronický systém státní správy. (...)

„Euro jsme vlastně odhlasovali už v referendu o vstupu do unie v roce 2003. Od té doby bylo jen otázkou času, kdy splníme kritéria pro jeho zavedení,“ říká Kalev. Nové kolo veřejné debaty o tom, kam by Estonsko mělo směřovat teď, když eura už dosáhlo, právě začíná. „Jde hlavně o reformu vzdělávacího systému,“ říká Kalev a za přikyvování spolustolovníků to zapije mohutným douškem ze sklenice. I tak vypadá vytváření estonského konsenzu v praxi.

Celý článek čtěte na stránkách ZDE, na stránkách Hospodářských novin.