Stopadesát let po jeho smrti, myšlenky šéfa diplomacie rakouské monarchie Metternicha zůstávají politicky nekorektní, ale stále vlivné. Lisabonskou smlouvou sedmadvacítka vytvořila orchestr vedený velkými národy se sídlem v Evropě, říká český deník Lidové noviny.

Válcoval ambice malých, ale zosobňuje stabilní Evropu. Už 150 let je kníže Metternich pohřben ve městě Plasy, píše komentátor Lidových Novin Zbyněk Petráček a přípomíná tak význam „zakladatele ponapoleonské Evropy“ v souvislosti s Lisabonskou smlouvou. Jednotná Evropa v podání Metternichovy réalpolitiky nebyla nutně "buldozerem malých národů na úkor těch vělkých". S odstupem času se jeví Metternichovo uvažování jako přínosné pro stabilitu sjednocené Evropy.

Rakouský ministr zahraničí a později říšský kancléř zůstává v naší paměti. „Ačkoliv při slově réalpolitika si moderní Evropané zacpávají nos i uši, nikdo z nich nemůže popřít, že metternichovská Evropa fungovala prakticky sto let – od napoleonských válek až po první světovou válku.“ Nesnášel revolucionáře a liberály, oprávněně se obával, že s modernismem přijdou i jiné ismy. Jeho myšlenky jsou politicky nekorektní, stále však mají své příznivce: třeba legendu americké diplomacie Henry Kissingera, který vyvedl Ameriku z válečného konfliktu ve Vietnamu. Metternichovým heslem „jednota v různosti“ zahajoval Mirek Topolánek české předsednictví v Bruselu, připomíná Petráček.

„Odpůrci Lisabonu si mohou připadat jako svého času odpůrci Metternichovy réalpolitiky“. Dozvědět se, zda-li má novodobá réalpolitika ztělesněná Lisabonskou smlouvou více plusů či mínusů, bude vyžadovat časový odstup. V roce 2050 prý budeme moudřejší.