Eurozóna: Co Německo vlastně chce?
1 srpen 2012
La Vanguardia
Barcelona

Angela Merkelová
Zasedání Evropské centrální banky bude pro Španělsko a Itálii čekající na finanční pomoc zcela zásadní. Především dojde k historickému okamžiku, kdy se dozvíme, zda kancléřka Merkelová či prezident Bundesbanky Weidmann rozhodnou o postoji Německa ke krizi.
Podle analytiků, kteří se stavějí k chování Německa v Evropě nejkritičtěji, kancléřka v době vypuknutí krizí reaguje velice neflexibilně, posléze je ochotná k ústupkům a změně názoru a nakonec se vrátí ke svému původnímu postoji a vylučuje jakýkoliv rozhodující obra
Co se stane v této fázi existenciálních pochyb o euru? Několik málo dní to vypadalo, že kancléřka Angela Merkelová a její ministr financí Wolfgang Schäuble přijali návrh jižních států, jako Španělska a Itálie, podporovaných Francií – tradičním spojencem Berlína, který se však obává příliš silného postavení svého partnera – aby Evropská centrální banka (ECB) mohla spolu s evropskými záchrannými fondy přijít na pomoc jejich veřejnému dluhu.
Povzbuzující slova
Veřejné mínění má v těchto dnech sklon klást důraz na to, že Německo změnilo svůj postoj, i když jeho dvě viditelné hlavy v této věci neučinily ani jedno prohlášení potvrzující nákup dluhu nebo jakékoliv jiné dodatečné opatření. Místo toho se v Německu pod vedením Bundesbanky, německé centrální banky, objevila kritika hospodářského establishmentu. Za touto institucionální vlajkovou loď se postavila skupina vlivných ekonomů, politiků a podnikatelů. Argumenty, na nichž tato diskuze stojí, jsou všeobecně známé, a není tedy třeba se k nim zde vracet a opakovat je.
Mnohem zajímavější je vědět, zda je umíněnost prezidenta Bundesbanky Jense Weidmanna projevem skutečné opozice vůči vládě Angely Merkelové, či zda jde o pouhé rozdělení rolí, což však kancléřka v minulosti na všechny možné způsoby vyvracela.
Je jasné, že Merkelová nemůže znovu běžet do Bundestagu s žádostí o ještě více peněz na další záchrannou operaci, ačkoli přesně v to vzhledem k postoji trhů doufaly Španělsko s Itálií, než šéf Mario Draghi minulý týden vyslovil svá povzbuzující slova.
Scénář noční můry
Bez politického prostoru na zorganizování záchranné operace à la Řecko a pod silným tlakem trhů se kancléřce jako pohodlnější řešení jeví ponechat celou záležitost ECB a na domácí půdě Bundesbance. Ta se však vidouc tento manévr – tedy riziko ztrát v případě neúspěchu operace – ve svém postoji zatvrdila. To vypovídá spíše o logice šoku, a nikoliv rozdělení úloh. Podle tohoto scénáře bude Rada ECB ve čtvrtek svědkem zrodu aliance mezi jihoevropskými centrálními bankéři a většinou vlád eurozóny – včetně té německé – proti Bundesbance a několika dalším spojeneckým centrálním bankám. Historický okamžik.
Druhou možností je, že Merkelová by mohla celý zápas nechat na Bundesbance, že Draghi bude jen papouškovat mínění ostatních a že ve čtvrtek budeme svědky opravdového fiaska, kdy ECB nebude mít kvůli nesouhlasu velmocí eurozóny žádný manévrovací prostor, i když ve formálním hlasování zvítězí. Scénář jako z noční můry.
Překlad: Lenka Graffneterová