Země eurozóny schválily 2. května plán poskytnutí finanční pomoci Řecku. Budoucnost jednotné měny a fungování Unie se tak ocitly v ohrožení, domnívá se evropský tisk.

Zhruba 110 miliard euro, z toho 45 ještě letos. Záchranný plán, který 2. května schválili ministři financí eurozóny s cílem zachránit Řecko před bankrotem, byl dloho očekáván. Jedná se o „podání pomocné ruky, která oddálí přízrak platební neschopnosti a dá Řecku čas na to, aby zavedla šokovou terapii, která bude pro jeho hospodářství nebývale bolestná,“ píše deník Libération a dodává: "Státy eurozóny neměly vzhledem k panice na trzích vyvolané hrozbou řeckého krachu a dominového efektu na výběr,“ konstatuje deník  Libération. 

„Konečně se rýsuje epilog řecké krize," raduje se list Le Figaro. Evropská unie na tento plán vydá až 80 miliard euro, zatímco Mezinárodní měnový fond přispěje 30 miliardami euro, což je „v novodobé evropské finanční historii nevídané.“

Jenže tím pádem „Eurozóna vyhořela,“ tvrdí na obálce Der Spiegel a zkoumá, kdy praskne tahle „poslední bublina" a jaké budou její následky. Řecká krize je jen začátek, varuje německý týdeník. Průmyslové země si žijí už dávno nad poměry, domnívá se týdeník a finanční krize dramaticky nafoukla veřejné dluhy. Dnes nadešla hodina splacení této prosperity na úvěr. „A ne všichni budou schopni zaplatit,“ poznamenává Spiegel, který představuje apokalyptický scénář finančního zhroucení. Začíná v Aténách a uvrhává Evropu i svět do krize mnohem větší než té, kterou v roce 2008 spustil pád banky Lehman Brothers. „Hospodářství po celém světě čeká buď velice tvrdá detoxikační kúra nebo dlouhý úpadek.“

Euro oznámkované nedostatečně

„Je v této souvislosti euro v ohrožení? Jedním slovem ano,“ varuje nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman ve svém článku v listu New York Times, který převzal i deník Irish Independent. Je totiž vydáno na milost nedostatečné reakci evropských zemí na krizi. „To, na co krize poukazuje, je nebezpečí uzavření se do politické svěrací kazajky. Přijmutím eura se vlády Řecka, Portugalska a Španělska zbavily schopnosti reagovat na události flexibilním způsobem. A když udeří krize, vlády jednat potřebují. Na to architekti eura zapomněli a to je třeba připomenout." „Jestliže řecká krize byla zkouškou, zda euro může přežít v těžkých chvílích, musíme s politováním prohlásit: neprošla,“ lituje list Financial Times Deutschland.

Podle Barbary Spinelliové se německé váhání dá vysvětlit „určitou melancholií, která by mohla zachvátit německé státní představitele. Tato melancholie je složená z obav ze ztráty popularity, instinktivní nedůvěry vůči okolnímu světu a pýchy, která zemi vede k tomu, aby se zřekla politického vedení v Evropě.“  Komentátorka italského listu La Stampa konstatuje, že „příběh této dvojité, řecké a evropské, krize, je jednak příběhem obtížného vybřednutí Německa z této melancholie“ a „pomalého a váhavého zrodu země, která přijímá vedení boje proti krizi, tím, že opět začne věřit v Evropu.“

Netečná Francie

Spinelliová upozorňuje na „nové obavy Německa“ a „jeho nové nedůvěry“ pramenící z odmítavé reakce Francie na německý návrh užší politické a vojenské unie v roce 1994. Právě tam by se daly najít důvody „odporu, který ztělesňuje německý ústavní soude“ a „slabou vůdčí rolí Angely Merkelové v evropských záležitostech.“ Jestli chceme, aby se to změnilo a aby se Berlín opět ujal role, která mu přísluší, uzavírá Spinelliová, „je třeba nejen, aby na Unii opět začalo myslet Německo, ale aby celá Evropa – Paříží počínaje – přemýšlela sama o sobě a o německých potížích. Velké krize jsou pro to dobrou příležitostí.“

Za současné krize „páky ovládá jeden mistr financí jedné členské země“: německý ministr financí Wolfgang Schäuble. „Skrývá se […] za MMF a ECB, ale tyto dvě organizace jen vypracovávají technické detaily reforem a rozpočtových omezení nadiktovaných Schaüblem, které Řekové nemohu nepřijmout,“ míní německý list NRC Handelsblatt. Tváří v tvář pochybám se Handelsblatt rozhodl jednat: spustil kampaň nazvanou „Nakupuji řecké dluhopisy“ a aby šel příkladem, nakoupil řecké dluhopisy ve výši 8 000 euro. „Samotné členské státy Řecko zachránit nemohou. Řada je na bankách. Ale také na občanech Evropy, aby Aténám půjčili a znovu jim začali důvěřovat.“