Klimatoskeptikům vane vítr do plachet: využijí sebemenší chyby vědců, aby poukázali na to, že klimatické změny nejsou následkem aktivity člověka a obviní GIEC, orgán pověřený vyhodnocováním klimatických změn, ze lži. A to s notnou dávkou zlomyslnosti, píše NRC Handelsblad.

Mezivládní expertní skupina pro vývoj klimatu (GIEC – IPCC) nemá v poslední době na růžích ustláno: v několika posledních týdnech jsme se postupně měli možnost dozvědět, že kodaňská konference OSN o klimatu (COP15) byly zkompromitována aférou „climategate“, skandálem, který vypuknul poté, co se na veřejnost dostala emailová komunikace mezi klimatology; že ve své zprávě cituje nevědecké zdroje, jako například články z WWF (Světová organizace pro ochranu životního prostředí); zaměňuje záplavové oblasti za území pod úrovní mořské hladiny v Nizozemí a zakládá své závěry ohledně tání himálajských ledovců na pozorování neexistujících čínských měřících stanic.

Pro klimatoskeptiky, podle kterých není oteplování planety následkem lidské činnosti, tyto prvky představují „důkaz“, že „komplot CO2“ existuje, že polární led a ledovce netají a že Kodaň nebyla nic jiného než fraška. Vyjasněme si to: ledovce tají i nadále. Odhad, podle kterého ty himálajské mají roztát do roku 2035, se sice neopírá o pevné základy, ale to ovšem neznamená, že klimatické problémy neexistují. 

„Kryptověda“ klimaskeptiků

Co však není dost dobře známé, je manipulace s klimatickými údaji. Nikoliv však ze strany GIEC, ale právě klimatoskeptiků, kteří se hlásí k tomu, co se též nazývá „kryptověda“ [obor, který studuje nevysvětlené či neracionální fenomény pomocí vědeckých metod]. Vzkvétá na úrodné půdě postmodernity, internetu a mocných amerických, ruských a saudských lobby. Použité metody již uplatňoval v minulosti zejména tabákový průmysl, jaderný sektor a v nedávné době i americké pojišťovny v rámci bitvy proti návrhu na reformu zdravotnictví Baracka Obamy. 

V postmoderní společnosti se může vyjádřit každý. A tak je internet zahlcen klábosením laiků, kteří hledají vodu do svého mlýna, aby podepřeli jakýkoliv svůj názor. Typický trik „kryptologů“ spočívá ve zveličování nejasností, překrucování statistik a medializaci selhání. Jejich lobby se organizuje v rámci International Climate Science Coalition (Mezinárodní koalice pro vědu o klimatu, ICSC) a je sponzorována australským a americkým uhelným průmyslem, jak to ostatně odhaluje kanadský autor James Hoggan ve své knize Climate Cover Up [Klimatické maskování]. Publikace o měřících stanicích pochází právě od této lobby, pod značkou Science and Public Policy Institute in Washington (Institut pro vědu a veřejnou politiku ve Washingtonu, SPPI). K danému článku však neexistuje žádná odborná recenze.

GIEC, levicová instituce

Média, která se v kontroverzích nevyznají a jsou často špatně vědecky informované, po tomto typu zpráv blázní. Jedna tisková chyba tu, špatná citace či bezvýznamná poznámka pod čarou tam, stačí pro velký nadpis hlásající, že globální oteplování neexistuje. Každý má právo na názor. Přesto jsou však „kryptologové“ jen zřídkakdy zaměstnanci věhlasných ústavů a také je nenajdeme jako autory odborně hodnocených vědeckých článků. To je normální, vysvětluje klimaskeptická lobby: těmto ústavům a jejich časopisům vládnou „CO2 mafie“, které ve svých řadách nestrpí laické kritiky.

Podle nich je GIEC (Mezivládní skupina expertů na vývoj klimatu) politickým orgánem v rukách levice; překrucuje fakta a popírá pravdivá data. Klima se má ochlazovat; vliv slunce a vodních par je mnohem důležitější než CO2 či metanu a teplota Země byla před X miliony lety minimálně o dvacet stupňů vyšší. To vše je zcela jasně vyvratitelné. V Kodani tyto argumenty nepředstavovaly ani téma diskuze a i na světovém summitu v Abú Dhabí byly vyřazeny jako nepodstatné. Vědecké poznatky mohou skončit v popelnici

Navzdory všemu existuje dobrý důvod se znepokojovat: velkým vědeckým poznatkům hrozí, že budou nepozorovaně odsunuty do propadliště dějin. V průběhu posledních století se věda osvobodila od teokracie, která ji dusila, vyvinula to, čemu se říká „metoda“. Jedná se o úžasný systém pravidel o zkoumání, pokusech, srovnávání, měření, falzifikaci, revizi a šíření poznatků; způsobu, který umožní jí dát konkrétní technické a sociální využití. Kryptověda se o to vůbec nestará a tak se dnes moderní věda stává obětí populismu. Politici ji mají chránit a neupadnout do pokušení následovat davové instinkty ve chvíli, kdy se zrovna objeví problémy.