Poslanci Evropského parlamentu schválili 9. února novou Evropskou komisi. Její fungování ale mohou podkopat nejasnosti, které panují kolem jejího vytvoření a nejasného rozdělení pravomocí mezi komisaři, obává se list România libera.

Komise byla vždy hybridní institucí. Teprve poté, co v platnost vstoupila Lisabonská smlouva, se její identita vůči Evropskému parlamentu a členským státům začala definovat v jasnějších obrysech. Komise jakožto skutečně výkonný orgán se dnes blíží myšlence opravdové evropské vlády. Jedinou vadou je, že nemá komisaře pro obranu. Avšak členské státy EU nikdy společnou obranu nechtěly – a nevypadá, že by měly v úmyslu ji vytvořit.

A tak není velkým překvapením, že Evropský parlament nakonec v tzv. "Barrosově Komisi 2" dal zelenou. Její předseda, José Manuel Barroso, tak zahajuje svůj druhý pětiletý mandát. Komisaři zůstanou ve funkci až do října 2014. Všech 26 komisařů bylo přijato en bloc většinou 488 hlasů, proti bylo 137 poslanců a 72 se zdrželo hlasování.  

Skupinové hlasování hlavních stran – konzervativců, sociálních demokratů a liberálů – vyvolala bouřlivou kritiku ze strany Barrosových oponentů, kteří kritizují nejasnosti, které Komisi a její sestavení obklopují. A tak šéf frakce Zelených Daniel Cohn-Bendit mluvil o „koalici pokrytců“, kteří hlasovali pro nerozhodnou "Komisi bez vize". „Barroso vytvořil tuto Komisi podle hesla ‘rozděluj a panuj’,“ prohlásil. „Portfeje rozdělil bez ohledu na schopnosti kandidátů. A co je ještě horší, komisaře, kteří svou práci dělali dobře, přemístil na jiné pozice.“

Nová exekutiva tak podle něj riskuje rozdělení, které mohou způsobit vnitřní boje o moc kvůli nepříliš jasnému vymezení kompetencí, místo toho, aby Komisaři pracovali v týmu. Tuto kritiku sdílí i řada poslanců, kteří pro Komisi zvedli ruku na základě stranické disciplíny. Jeden příklad nedostatku srozumitelného rozdělení kompetencí za všechny: v některých oblastech vnější politiky EU se překrývají zodpovědnosti hned tří komisařů: Catherine Ashtonové (Vysoké představitelky pro zahraniční politiku), Kristaliny Georgiové (mezinárodní spolupráce) a samotného Barrosa.