Co stojí za haitským neštěstím? Podle geologů je to linie mezi severoamerickými a karibskými tektonickými deskami. Pro někoho zemětřesení svědčí o Božím hněvu. Rozumnější hlasy upozorňují na celou řadu krutovládců, kteří Haiti léta drancovali. Ale podle mnoha Haiťanů je třeba se podívat o dvě stovky let zpět. Do kolonialistické Francie.

V 18. století bylo Haiti imperiálním klenotem Francie, Perlou Karibiku, největším vývozcem cukru na světě. I podle koloniálních standardů však bylo zacházení s otroky skutečně úděsné. Tehdy umírali tak rychle, že jich Francie pro udržení stavů a tím i zisků musela do země ročně dovážet 50 000. Inspirováni principem Velké francouzské revoluce se v roce 1791 otroci pod vedením vzdělaného otroka Toussainta Louvertura vzbouřili. A po kruté válce, ve které porazili Napoleonovy síly, Haiti v roce 1804 vyhlásilo nezávislost.

Francie na tuto potupu a ztrátu příjmů nezapomněla: 800 zničených třtinových plantáží, 3 000 ztracených kávových plantáží. Byla nastolena brutální obchodní blokáda. V roce 1825 výměnou za uznání nezávislosti Haiti, Francie požadovala odškodnění v ohromující výši 150 milionu zlatých franků. To představovalo pětinásobek příjmů z exportu. Přijetí tohoto královského výnosu jistilo 12 francouzských válečných lodí se 150 děly. O podmínkách se nedalo vyjednávat. Nezkušený národ ustoupil, ostatně neměl mnoho na výběr. Haiti si tak muselo zaplatit za svou svobodu a dalších 122 let ji splácet, což země také učinila. I když byla celá částka snížena na 90 milionů, Haiti dluh zcela ochromil.Země si z amerických, německých a francouzských bank vzala půjčky s lichvářskými úroky. Jen pro představu, v roce 1803 Francie přistoupila na prodej Louisiany Spojeným státům, území 74 krát většího než Haiti, za 60 milionu franků.

Kvůli svému finančnímu zatížení se Haiti zrodilo téměř zbankrotované. V roce 1900 pohlcovalo splácení státního dluhu zhruba 80% rozpočtu země. Aby se dělníci udrželi na půdě a sklizeň byla co největší, a mohly se tak splácet dluhy, Haiti zavedlo rolnické právo, které zavedlo rozdělení mezi městem a venkovem, mezi elitou se světlou pletí a tmavou většinou, které stále přetrvává. Dluh byl konečně splacen až v roce 1947. V té době však bylo hospodářství Haiti v beznadějném stavu. Jeho půda odlesněna, země uvržena do chudoby, politicky a hospodářsky nestabilní, vydána napospas rozmarům přírody a plenění samovládců.  Před sedmi lety haitská vláda požádala Paříž o navrácení částky ve výši téměř 22 miliard dolarů (včetně úroků) za tehdejší diplomacii dělových člunů, která přispěla k tomu, že se země stala nejchudším státem na západní polokouli.

Francie za své chyby platit nebude

Bezprostředně po zemětřesení z minulého týdne, jehož dopad tak brutálně znásobila hospodářská zranitelnost Haiti, se začaly opět ozývat hlasy, aby Francie uznala svůj morální dluh. Určitě tak neudělá. Názor Elysejského paláce zní, že případ byl uzavřen v roce 1885.  V roce 2004 Jacques Chirac vytvořil Reflexní komisi pod vedením levicového filozofa Régise Debraye na přezkoumání historických vztahů Francie k Haiti. Závěr zněl, že požadavek na restituci je „nepřípadný, jak z právního, tak historického hlediska.“ Ve chvíli, kdy Haiti čelí sociálnímu propadu, rozkladu vlády a smrti v hrozivém měřítku, francouzský ministr financí volá po urychlení umazání haitského dluhu. To je krutá ironie: kdyby Francie nezatížila zemi téměř od jejího zrození, tak by Haiti byla mnohem lépe připravena bojovat s nepřízní přírody.

Bernard Kouchner, francouzský ministr zahraničí volá po svolání konference o „obnově a rozvoji“. „Je to šance, aby se Haiti jednou konečně vymanilo z prokletí, ve kterém tak dlouho zůstává,“ prohlásil prezident Sarkozy. Haiti nepotřebuje více slov, konferencí či reflexních komisí. Potřebuje peníze, a to urgentně. Oficiální příspěvky z Francie nedosahují výše britských ani z poloviny. Dědictví kolonialismu má hořkou příchuť na celém světě, ale v některých zemích je mezi hříchy minulosti a hrůzou současnosti mnohem přímější vazba. Pouhé uznání ze strany Francie, že rozvíjející se katastrofa je částečně důsledkem historie a nejen slepým osudem, by mohlo nastoupit cestu k vyléčení haitských ran. Francie za své dějiny neplatí. Ale představte si, jakou reakci by vyvolalo, kdybyste až příště dostanete ve francouzské restauraci přemrštěný účet, prohlásili platbu za nepřípadnou, ustavili reflexní komisi a odkráčeli.