V Berlíně a Bruselu panují čím dál větší obavy z toho, že Řecko nedokáže vyřešit své problémy s dluhem bez vnější pomoci. Pokud se nic nezmění, hrozí zemi kolaps – s nepředvídatelnými důsledky pro evropskou měnu.

Vlna nervozity zaplavila burzu, evropské  metropole, ministerstva financí, německé finanční centrum (ve Frankfurtu) a dokonce i Mezinárodní měnový fond (MMF) ve Washingtonu. Všichni si kladou stejnou otázku: co se stane, jestliže jeden z členských států Evropské měnové unie postihne kolaps? Může to Unie připustit? Evropská unie každopádně  nemůže vyloučit Řecko z eurozóny a nechat zemi, aby si poradila sama, přestože si Řekové své místo v klubu jednotné měny zajistili zfalšovaným rozpočtem.

To, že je situace alarmující, dokládá skutečnost, že si případ vzal na starost sám MMF. Ten si nyní klade otázku, zdali je schodek řeckého rozpočtu, který po revizi stoupl z 6 % na 12,7 %, reálný, a zda nebude ve skutečnosti daleko vyšší. Podle norem, které jsou aplikovány na soukromé osoby, by bylo Řecko už dnes insolventní, přestože nadále splácí dluhy. Vládní orgány a ministerstva totiž mají v privátním sektoru kolosální dluhy, které přesahují 10 bilionů euro (14 bilionů dolarů). Pokud bychom brali tyto částky v úvahu, byl by řecký deficit ještě vyšší. Mezitím Unie zjistila, že řecká vláda potřebuje v průměru 165 dní k zaplacení účtů a toto číslo nadále roste.

Politické otřesy na obzoru

Stejně tak je třeba poznamenat, že Unie je vůči řeckým slibům nedůvěřivá. Politikové v Berlíně a v Bruselu se čím dál častěji potýkají s otázkou, jak Řecku efektivně pomoci. O tom, že Evropská unie bude reagovat, není zdá se pochyb. Jedná se přeci o budoucnost eura a možná i budoucnost samotné Evropy. Pokud Unie připustí pád jednoho z členských států, mohlo by to spustit řetězovou reakci.

Evropa by možná mohla nechat jednu zemi padnout a vypořádat se se situací stejně jako Spojené státy v době, kdy hrozil krach v Kalifornii. Co se ale stane ve chvíli, kdy kolaps postihne několik států Unie? Mohlo by to vyvolat situaci, před kterou už od začátku varují euroskeptikové: jednotná evropská měna by se rozpadla. Tím ale problémy nekončí. Jakmile totiž státní dluhopisy, které byly až dosud považovány za jistou investici, ztratí naráz veškerou hodnotu, začnou se banky opět hroutit, ovšem s tím, že tu tentokrát nebude existovat dostatečně silná vláda, která by je podepřela. Ať tak či onak, pokud v Řecku dojde byť jen k částečnému krachu, bude to špatné z hlediska jak politického, tak ekonomického. Už nyní zemí otřásají silné demonstrace, a zachvátí-li ho ještě finanční chaos, nelze vyloučit ani politické otřesy.

Až po uši v dluzích

Jak zabránit řecké tragédii? Mnozí představitelé států a vlád včetně Angely Merkelové by si přáli, aby MMF do eurozóny nezasahoval, především proto, že se domnívají, že Evropané by si měli své problémy s měnou vyřešit sami. Vnější pomoc by mohla důvěru v euro pouze oslabit. Kancléřka doporučuje spíše zavedení určitého nástroje na evropské úrovni podobného tomu, jaký už funguje v MMF. Jinými slovy by peníze mohly být uvedeny do oběhu pouze tehdy, pokud by byly dodrženy různorodé a striktní podmínky. To by výrazně omezilo suverenitu země. Řekové by například měli akceptovat rozpočtového inspektora – nebo by měli zvýšit daně tak, aby byla prostřednictvím dodatečných příjmů vybrána předem určená částka. Nikdo ale neví, jestli budou tato opatření dostatečná, nebo zda dokonce nepřicházejí příliš pozdě. Řecko je zadluženo až po krk – a jeho věřiteli nejsou pouze držitelé dluhopisů, ale předně a zejména zahraniční společnosti.

To se týká především sektoru obrany. Ale není to pouze tato oblast, kde mají společnosti problém dohnat Řeky, aby zaplatili účty. Stejná situace panuje i ve zdravotnictví, kde Řecko dluží kolosální částky. Před několika týdny informovala zastřešující organizace farmaceutického průmyslu své členy o obrovských nedoplatcích ze strany řeckých vládních organizací. Zastřešující organizace uvedla, že na konci roku 2008 dlužilo Řecko jen na léčivech 2,7 bilionů euro. „Jsme Řekům zcela vydáni na milost,“ tvrdí jeden berlínský farmaceutický lobbista, „protože dodávky nemohou být jen tak zrušeny. Závisí na nich lidské životy. Není to jako s auty, kdy můžete říct: když nezaplatíte, tak vám nic nedodáme.“