Spojené státy žádají více vojáků proti Tálibáncům. Jak ale vyplývá z debaty, která probíhá na půdě německého parlamentu, opustili spojenci mýtus spravedlivé války, aniž by přitom veřejnosti představili věrohodnou alternativu.

Stoupenci vojenské přítomnosti Německa v Afghánistánu byli zasaženi přímo do srdce. Válku prodali s odvoláním na morální principy. Zároveň slibovali intervenci bez rizika. S Obamovým proslovem [1. prosince] vzaly pilíře této stavby za své. Německá vláda by nyní měla přiznat, že nová strategie Spojených států a jejich spojenců v Afghánistánu spočívá na poněkud prozaičtější vizi války. Avšak bez patosu, bez mýtu o válce, v níž bojují jen spravedliví válečníci, by Německo bývalo do tohoto konfliktu nevstoupilo. A červenozelená koalice [Gerharda] Schrödera a [Joschky] Fischera by před osmi lety nepodpořila vyslání prvních oddílů. Její nástupci se nyní viditelně obávají toho, že ztratí poslední zbytky podpory rozmístění vojenských jednotek v Hindu Kush.

Obama se nespokojil s oznámením rychlého posílení amerických jednotek a jejich stažení v červenci 2011. Rovněž nově definoval válku a její cíle: už se nejedná pouze o boj za demokracii, lidská práva nebo sen o vojenském střetu ve jménu lepšího světa, který hýčkala nejenom Bushova vláda.

Místo vize představil Obama strategii. Nemusíme s ní nutně souhlasit. Ostatně ani sám americký prezident se nezdá být nijak zvlášť přesvědčen o tom, že by měla být uvedena do chodu. Alespoň ale představil svůj plán veřejnosti. A co je důležitější, jasně vykreslil jeho důsledky.

K tomu mají němečtí spojenci daleko. Pokud dá dnes německý parlament opětovné svolení k rozšíření mandátu Bundeswehru v Afghánistánu, učiní tak, jako kdyby Obamovy strategické změny vůbec neexistovaly. Rozhodovat se bude tak, jako kdyby německá armáda stála teprve na počátku rozmisťování vojenských sil, které až doposud probíhalo úspěšně. Po osmi letech vojenské přítomnosti jí Bundestag svěří mandát, o kterém se dá říct, že je přinejmenším překonaný.

Spolková vláda chce o tomto tématu jednat se spojenci. Nikoliv s parlamentem. A rozhodně ne se svrchovaným demokratickým vládcem, jinými slovy lidem. Naprosto nová transparentnost v oblasti německé vojenské politiky, která byla před týdnem oznámena [a kterou by měla zajistit vyšetřovací komise prověřující způsob, jakým ministerstvo obrany ukrývalo informace po bombardování, jež mělo za následek smrt mnoha civilistů], patří už nyní minulosti.