Reforma francouzského univerzitního systému vyvolala nespokojenost a demonstrace, zrodily se však díky ní i alternativní projekty vysokého školství: samosprávná fakulta přichází s projektem sdílení znalostí a zrušení hierarchie. Příklad Lyonu.

„Teachers ! Leave them kids alone !“, neboť s hierarchií na fakultě je konec. Je konec jednosměrně řízené výuce a známkám, propadání a utilitaristickým vizím studia. Sen ze šedesátého osmého byl vzkříšen a od letošního jara hledá své uplatnění nový vzdělávací model: model samosprávné univerzity. „Není oficiálně anarchistický,[…]hodně se mu ale blíží, už jen tím principem samosprávy,“ vysvětluje student univerzity Lyon 2 Edouard Piron (22 let).

Jen v tomto městě vzešly dva projekty z boje proti zákonu o svobodách a zodpovědnosti univerzit (LRU), který propaguje ministryně vysokého školství Valérie Pécresseová. „Měli jsme dojem, že boj k ničemu nevede a hodně studentů chtělo k zákonu a současnému systému navrhnout alternativní projekt,“ pokračuje Edouard. „Sdílená univerzita Lyon Zéro,“ které je členem, a „Samosprávná univerzita“ (UA) se tak objevily díky aktivitám „dvou různých skupin, které mají stejné cíle, ale nedisponují stejnými prostředky,“ říká Edouard. První má statut asociace, právní rámec a usiluje o spolupráci s univerzitou Lyon 2, druhá je zcela samosprávná.

„Všichni máme znalosti“

Tyto projekty jsou založeny především na dvou jednoduchých konceptech: na absenci hierarchie a na sdílení znalostí, tak aby nebyly „konzumovány a šířeny jednostranným způsobem, neboť nám jde o systém ‚vyučovaný/vyučující‘. Všichni máme znalosti, o které se můžeme podělit,“ upřesňuje Edouard. Navíc „problém je ten, že na fakultě studujeme jen proto, abychom pak našli zaměstnání. Nechceme tento cíl odstranit, ale chceme lidi podpořit v tom, aby se učili pro radost z vědění.“

Na těchto univerzitách nahrazuje v souladu s anarchistickými doktrínami motivace sankce a sebehodnocení známky, tak jak je tomu na waldorfských školách. Nicméně existují určitá pravidla: „Na začátku jsou nutná, a když to začne fungovat, tak se odstraní,“ říká student s odkazem na Bakuninův koncept. „Lyon Zéro“ si neklade za cíl nahradit tradiční systém, „chceme jen ukázat novou, nadstandardní cestu.“ Nadstandardní jsou i kurzy: „typ kurzu závisí na lidech, a protože jsme alternativní škola, jsou tu předměty nové, jaké se na fakultě nikdy neučily.“ Kurz věnovaný konceptu času a rychlosti, jiný sexuální diskriminaci, další mikropolitice skupin, modernímu tanci nebo kočovnictví – to jsou jen některé příklady za všechny. A když zrovna chybí nápad, „můžeme nastudovat nějaké téma, provést kolektivní výzkum a pak o tom společně diskutovat.“

Kočovná výuka

„Lyon Zéro“ má téměř třicet aktivních členů. Studenty, profesory, výzkumné pracovníky, důchodce a také zaměstnance… projekt sleduje mnoho lidí a někteří se zajímají o kurzy. Ve Francii spatřily světlo světa i další podobné projekty, většinou však bez dalšího pokračování. Na začátku protestního hnutí proti zákonu o samostatnosti univerzit, k němuž došlo v listopadu 2007 na univerzitě Paris 3, vznikla samosprávná „Vzdělávací a výzkumná jednotka“ (UFR). V roce 2008 došla řada na UFR „Zéro“ na Paris 8. V roce 2009, zatímco se v sousední Itálii vysokoškolští učitelé rozhodli učit na ulicích a náměstích, obléhají francouzští studenti a profesoři linku metra č. 14 a zakládají „univerzitu Paris 14“ (jako poslední byla otevřena pařížská fakulta Paris 13 v roce 1971). Stejně jako linka č. 14 nemá univerzita „ani řidiče, ani ředitele, ani řídící orgány. Je samostatná, samosprávná, kritická, kočovná a otevřená všem.“ Její rozvrh je zatím prázdný, to ale neznamená, že by tím sen skončil: „Nejsme mrtví,“ říká Guillaume Lachenal, výzkumný pracovník a člen Paris 14, „jen jsme zpomalili, protože v tuto chvíli neprobíhá generální stávka.“

                                                                                                                                                          Andrea Giambartolomei