Ekonomika

Evropská unie: Ekonomický pořádek, Merkelové inspirace

8 prosinec 2011
Libération Paříž

Matka výprask...

Matka výprask...

Snahy Angely Merkelové nastolit v eurozóně pořádek a zavést sankce nejsou známkou touhy po hegemonii. Jsou příznakem vlivu ekonomické doktríny, na které byl založen německý hospodářský zázrak: ordoliberalismus.

Je nutné, aby v důsledku krize došlo ke změně rozvržení evropské demokracie? Otázka se otevírá ve chvíli, kdy se apoštolové evropského institucionálního inženýrství opětovně snaží o budování další entity evropského společenství. Čelí přitom jednoduchému, a o to zásadnějšímu politickému dilematu: vzhledem k tomu, že je třeba nastolit novou rozpočtovou disciplínu, kdo by měl být jejím nejvyšším „garantem“? Je jasné, že německá vláda má v tomto směru dlouhodobý náskok. Angela Merkelová již v září před křesťanskodemokratickými poslanci vyhlásila –  a od té doby to neustále opakuje – že rozpočtová politika států musí být pod kontrolou lucemburských soudců, kteří budou ukládat sankce „selhávajícím“ státům [kompromis z 5. prosince mezi Angelou Merkelovou a Nicolasem Sarkozym toto řešení vylučuje]. Vytyčený směr opět potvrzuje, že v otázce politické legitimity Evropské unie nadále panuje nejistota a že důvěryhodnost eura je možné řídit jen v nepolitické sféře.

Žádný Bismarck

Nejde přitom o žádný Bismarckovský model, jak se neobratně snaží prokázat francouzský socialistický poslanec Arnaud Montebourg, ale o znovuobnovení jednoho z nejuznávanějších proudů liberalismu, tzv. ordoliberalismu, který se zrodil v Německu v meziválečném období a po válce rozšířil pod názvem „sociální tržní ekonomika" díky Ludwigovi Erhardovi, vlivnému křesťanskodemokratickému ministrovi pro ekonomiku (1949-1963) a později federálnímu kancléřovi (1963-1966). Michelu Foucaultovi zase vděčíme za to, že na svých přednáškách na Collège de France v lednu 1979 (Zrození biopolitiky) poukázal na svébytný původ tohoto proudu liberalismu. Podle ordoliberalismu jsou právní (ústavní) normy a soudci hnacím motorem a hlavním garantem budování právního řádu, který zaručuje ekonomické svobody a volnou hospodářskou soutěž. Vzhledem k „politice", která prý není schopna vytvářet prostředí stabilních očekávání pro ekonomické subjekty, pouze ústavní pravidlo (ono slavné „zlaté pravidlo") umožňuje chránit „dočasné rozpory" demokratických vlád. Toto je kontext, ve kterém je nutné zvažovat německý návrh, který vkládá hlavní poslání parlamentu, a sice rozpočtovou moc, do rukou soudců.

Kořeny v ordoliberalismu

Je pravdou, že tento myšlenkový proud není pro Brusel žádnou novinkou. Po několika desetiletích hlásání „Monnetovy metody", která zdůrazňuje potřebu osvícené technokracie a snaží se podněcovat ekonomickou a politickou modernizaci evropského kontinentu, jsme pozapomněli, že Evropa může mít kořeny i v tomto ordoliberálním právně-ekonomickém světonázoru, kterému se nejvíce daří v Německu. Proto je těžké pochopit jeden z pilířů evropské integrace, kterou je politika volné hospodářské soutěže, aniž bychom zmínili její dlouhodobě úzký vztah s ordoliberálními kruhy v Německu. Je třeba říci, že myšlenky hájící „liberální intervencionismus", jak jej označil jeden z nejvýznamnějších ordoliberálních myslitelů, Walter Röpke, umožňují uvažovat o „silné Evropě" a posílení veřejných nadnárodních institucí. Ale to jen za výslovné podmínky, že tyto instituce zůstanou apolitické a nezávislé, po vzoru Evropské centrální banky (ECB) nebo Evropského soudního dvora. Stručně řečeno, německý návrh nabízí víc než jen přechodné řešení nouzové situace. Je součástí svébytné doktríny evropského federalismu a může zastavit pomalý postup demokratizace v nadnárodních institucích, které se zrodily pod vlajkou ekonomické modernizace. Jinými slovy, návrh Angely Merkelové by přinesl sankce při naprostém selhání opakovaných pokusů o budování politické Ústavy a nastartoval by pokus o evropskou ekonomickou ústavu. Nebylo by vhodné, kdyby francouzská vláda v tomto okamžiku upustila od evropských ideálů a nabídla Unii svůj protinávrh, kterým by byla pouhá mezivládní spolupráce?