Maďarsko požádalo Mezinárodní měnový fond o finanční pomoc. Dohoda o finančním polštáři, který má zemi ochránit před dopady dluhové krize, by měla být známa do konce ledna 2012. Jde o přiznání neúspěchu premiéra Viktora Orbána, či úklady proti jeho politice nezávislosti? Maďarský tisk se rozdělil na dva tábory.

Nepřikrášlujme si věci, nestojí to zato: Skutečnost, že jsme znovu začali vyjednávat s MMF (21. listopadu), se rovná kapitulaci. Jinak se nedávné události popsat nedají, protože jsme naši odluku od této organizace loni v létě naopak nazývali „válkou za nezávislost“ [Maďarsko přerušilo jednání s MMF a odmítlo jeho doporučení. V roce 2008 získalo od MMF, Světové banky a EU 20 miliard euro]. Kapitulace je špatnou zprávou a ponížením pro ty, kteří za svou nezávislost bojovali.

Obzvláště trýznivý je však pohled na to, do jaké míry finanční trhy jednaly koordinovaně a systematicky, aby zemi na tuto cestu zatlačily. A ještě bizarnější je skutečnost, že hysterie trhů, založená na zcela smyšlených a podle všeho úmyslně šířených fámách, při příjezdu delegace MMF ještě posílila.

Podle deníku Wall Street Journal jsme se po několika měsících klidu stali nejnovějším epicentrem krize, která zmítá Unií. Zároveň nás jeden ze zaměstnanců agentury Bloomberg s úšklebkem hodil do stoky. Dvě ratingové agentury vůči nám zaujaly výhružný postoj a směnný kurz forintu k euru dosáhl historických rekordů. Agentura Moody’s dokonce 24. listopadu známku Maďarsku snížila, čímž se dostalo do tzv. spekulativní kategorie.

Smyčka se ještě více utáhla, když komentátoři, analytici a investoři den co den recitovali jako mantru, že všechna ta neštěstí by mohla pominout, jakmile by Maďaři podepsali s Mezinárodním měnovým fondem novou smlouvu. A jako zázrakem, pokud mohu použít tohoto pohádkového výrazu, se tak stalo. MMF a Maďarsko se znovu našly. Ale soudě podle jejich prohlášení ke svatbě nedojde dřív než v lednu.

Není třeba zdůrazňovat, že během této kampaně trhů jsme marně čekali na pomoc Bruselu, byť jen symbolickou. V centru Unie jsou ale momentálně zaneprázdněni problémy eurozóny a na nás zapomněli. Anebo se jim skutečnost, že se naší nezávislostí moc neoháníme, taky hodí.

Co dodat závěrem? Pokaždé, když se nad vývojem událostí zamyslím, přijde mi na mysl příběh, který dnešní maďarskou realitu připomíná. U břehu jezera Balaton otevírá nová restaurace, do které jednoho dne vkráčí několik ostrých hochů. Jejich nabídka je prostá: zdá se jim, že v dnešním krutém světě všichni potřebujeme ochranu. Tu jsou oni schopni majitelům zaručit. Majitel je však odmítne s tím, že se o sebe dokáže postarat sám. Tak dobře, řeknou. Pak jednoho dne někdo restauraci zapálí. A hoši se najednou vrátí – nabídka ochrany se najednou zdá být mnohem lákavější.