Mnoho mladých žen pod tlakem chudoby a životní nejistoty podléhá nabídkám nahončích, kteří je pod záminkou vzdělávacích kurzů nebo příležitostné práce zatahují do sítě prostituce.

Většina preventivních kampaní proti obchodu s lidmi neměla viditelné účinky. Evropský parlament dokonce nedávno přiznal, že veškerá opatření, která Unie zavedla ke zlepšení situace v této oblasti, byla neefektivní. Podle údajů, které zveřejnila Rada Evropy, se přitom jedná o jeden z hlavních zdrojů financování organizovaného zločinu. Ze všech odvětví černé ekonomiky je navíc „obchod s bílým masem“ tím, které v posledních letech zaznamenalo nejvíce exponenciální rozvoj. Mezi postiženými jsou zejména ženy: Z 800 000 osob, které se stávají každoročně obětí těchto praktik, tvoří ženy 80 %. Členské státy Evropské unie byly opakovaně vyzvány k tomu, aby se ujaly své odpovědnosti a zajistily materiální pomoc obětem, které by se chtěly vrátit domů, nebo jim poskytly úřední ochranu v případě, že si přejí na území EU zůstat. Tyto ženy musejí být rovněž přesvědčeny o důležitosti svědectví, které mohou vydat proti svým věznitelům, a v neposlední řadě je třeba jim zajistit ochranu proti případným represím ze strany těchto osob.

To se ale v praxi děje jen zřídkakdy. Vezměme si příklad Bulharska. Podle údajů Národní komise pro boj proti obchodování s lidmi se počet obětí zvýšil v roce 2010 na 500 lidí, což je ve srovnání s předešlým rokem dvojnásobek. Letos bylo jen do dubna zaznamenáno 154 případů: 141 žen a 13 dětí. Tyto potvrzené případy samozřejmě tvoří jen viditelnou špičku ledovce; realita je, jak si asi dovedeme představit, mnohem více znepokojivá.

Rizikovými zeměmi jsou pro Bulhary Nizozemí, Německo, Francie, Velká Británie, Itálie, Kypr a Švédsko. Obchod se ve většině případů provozuje za účelem sexuální vykořisťování, ale v poslední době roste i počet obvinění z nucené práce. Před několika dny bylo také oznámeno zadržení dvou Bulharů žijících ve Švédsku, kteří své krajany lákali do země s příslibem možnosti dobře placené práce a komfortního bydlení. Ve skutečnosti byli na místě nuceni trhat ovoce a žít ve stanech uprostřed lesa. Osobní doklady jim byly zabaveny a za práci nikdy nedostali zaplaceno.

Několik případů obžalovaných, kteří vyvázli s trestem, nedokáže tuto tendenci zvrátit. Před pár lety byli během policejní operace zadrženi dva muži, kteří se pokoušeli přepravovat ženy z Bulharska do Řecka. Vyšlo najevo, že objížděli bulharský venkov a hledali nové dívky, které pak nutili v Sofii nebo sousedním Řecku k prostituci. Ženám brali 50 % jejich výdělku. Soud je v první instanci odsoudil, poté ale byli evidentně zproštěni viny, protože se jejich fotografie objevily loni v létě v britském tisku, když se muži pokoušeli „udat“ bílé otroky na území Velké Británie.

Úřady varují před obchodníky, kteří vymýšlejí stále rafinovanější způsoby, jak oběti vlákat do svých sítí. V poslední době například rádi nabízejí „vzdělávací kurzy v zahraničí“, zejména kurzy jazykové. Fyzické násilí stále častěji ustupuje psychologickým výhrůžkám a nátlaku na rodiny obětí. V Bulharsku zůstávají hlavními důvody rozvoje obchodu s lidmi negramotnost, rozpad morálních hodnot, rasismus a etnická diskriminace, chudoba, ekonomika v troskách, nezaměstnanost… To také vysvětluje, proč překupníci změnili strategii a stále častěji se vydávají za pracovníky agentur nabízejících příležitostné zaměstnání. A tento jev by mohl přetrvat, protože v době krize lidé zoufale hledají východisko z často katastrofální materiální situace a jsou schopni udělat cokoliv, aby se dostali z problémů ven. Preventivní kampaně přispívají ke zlepšení této tristní situace jen poskrovnu. Hlavní díl práce zůstává v rukou policie jak na národní, tak mezinárodní úrovni. Můžeme se koneckonců ptát, jak je možné, že evropské policejní sbory disponující ohromným represivním aparátem nedokážou zatočit s hrstkou mocipánů řídících tento obchod…