Rekapitalizace bank, po níž volá Angela Merkelová, je určitě krok správným směrem. Ještě lepší by však bylo neopakovat chyby napáchané od vypuknutí krize a podpořit hospodářský růst tažený Německem, soudí list La Vanguardia.

První chybou bylo vpuštění Řecka, státu fingujícího své veřejné účty, do eurozóny, jak už vrcholní evropští představitelé ostatně uznali. Druhou chybou EU, kterou má na svědomí Německo, bylo odmítnutí okamžitého řešení jeho finančních problémů, což by bývalo bylo poměrně jednoduché, protože Řecko představuje pouze 2 % evropského HDP. Tím se dalo zamezit tomu, aby řecká krize kontaminovala veřejný dluh podstatné části eurozóny.

Třetí chybou – rovněž německého původu – bylo tvrdošíjné lpění na čistě fiskálních úpravách v Řecku. Nebyl do nich zahrnut plán na kapitálové investice ze strany Evropy na podporu jeho růstu, což vyvolalo zpomalení tempa jeho hospodářství a způsobilo pozdržení plateb. Následkem výše uvedeného to, co mělo být jen přijatelným problémem, srovnatelným s problémy jakéhokoliv malého federálního státu USA, přerostlo v hospodářsko-finanční krizi, která může mít globální dopad, jak již ostatně sám připustil americký prezident Obama.

Během několika málo měsíců nedůvěra vůči veřejným dluhům periferních evropských států přerostla kvůli vysokému podílu financování státních dluhů v nedůvěru v evropský bankovní sektor, což přivodilo další úvěrový kolaps, který jsme zažili už v roce 2008 následkem pádu banky Lehman Brothers. To dusí produktivní ekonomiku a vyvolává opětovný propad do recese.

Krize francouzsko-belgické banky Dexia, jež musela být znárodněna, je prvním skutečným varováním po opakovaných výzvách MMF, který už od srpna upozorňuje na potřebu rekapitalizace evropského bankovního sektoru. EU doposud nebyla schopna uvést do praxe dohody z 21. července o podmínkách pomoci Řecku. Tato vyčerpávající institucionální zdlouhavost vysvětluje i rostoucí nedůvěru vůči eurozóně.

Německá kancléřka Angela Merkelová, které v záležitostech kolem eura připadla de facto vedoucí úloha, se během uplynulého víkendu konečně rozhodla vykročit kupředu a přislíbila, že rekapitalizaci evropského bankovního sektoru podpoří a předloží podněty k rychlým a trvalým řešením krize eura, a to včetně institucionálních reforem, které se mají během příštích týdnů konkretizovat. Učinila tak během svého setkání s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym a svědčí to o závažnosti situace.

Další velkou chybou, kterou si Německo nemůže dovolit, je omezení řešení na nalití kapitálu do evropského bankovního sektoru, který je v zásadě francouzsko-německý. Rekapitalizace je důležitá, protože zabrání katastrofě. Ale nevyřeší to základní problémy eurozóny plynoucí z pomalého hospodářského růstu, který státům brání generovat fiskální příjmy, jež by byly pro snižování veřejného zadlužení dostatečné.  

Jediné efektivní řešení spočívá v tom, že Německo jakožto největší evropská ekonomika uvede do chodu vnitřní spotřebu a začne fungovat jako lokomotiva růstu pro ostatní členské státy. To by pomohlo vrátit důvěru v eurozónu jako celek, protože by bylo možné vytvářet fiskální příjmy na splácení dluhů, a vyřešily by se tím i problémy bank zatížených státními dluhy. Vše, co nepůjde tímto směrem, nebude stabilním a trvalým řešením, i kdyby se provedla diskutovaná pomalá a komplikovaná reforma  základních smluv.