V předvečer dvou klíčových zasedání – evropského summitu a listopadového zasedání G20 – otřásají principy, na nichž byla Evropa založena, velké změny. Krize má zásluhu na tom, že se Unie pohnula kupředu. Čas ale tlačí, upozorňuje redakční ředitel listu la Tribune.

Evropa se mění.  Současná finanční krize bude mít zásluhu na tom, že odhalila slabiny evropského softwaru a pohnula jím v posledních měsících kupředu přinejmenším stejně tak rychle, jako tomu bylo v osmdesátých letech a na začátku let devadesátých na popud tehdejší trojky: Mitteranda, Kohla a Delorse. Maastrichtská zakladatelská dogmata jedno po druhém explodovala. Euro už není nedotknutelnou svátostí. Nyní se smí uvažovat o dočasném nebo definitivním odchodu z eurozóny. Euro dozajista podpořila Evropská centrální banka, která zároveň brzdila inflaci.

Jean-Claude Trichet ale neváhal odpoutat se od ortodoxie a nakoupil mnohamiliardové státní dluhy zemí, které se ocitly ve finanční tísni.

Horší je, že by nezávislost banky mohla být zítra zpochybněna. Už několik měsíců se totiž hovoří o vytvoření evropské struktury ekonomické vlády. Na této agendě pracuje náš prezident Herman van Rompuy,  který je tlačen francouzskou stranou a který by měl své návrhy předložit za dva týdny na příštím evropském summitu. Evropská komise v čele s José Manuelem Barrosem, jež bývala symbolem federalistického ideálu, zatím vyniká svou nepřítomností v krizi. Rozhodnutí padají bez ní, přestože se Barroso snaží znovu převzít nad situací kontrolu propagováním myšlenky evropských dluhopisů či přeměny EFSF v evropský měnový fond. Vážně se uvažuje i nové smlouvě, federaci národních států nebo dvojrychlostní či trojrychlostní Evropě, a to i v těch „nejeuropeističtějších“ kruzích. Návrat zažívá princip mezivládních dohod. Hlavy států stojí přímo u kormidla evropského korábu a v jejich čele zakladatelský francouzsko-německý tandem. Ten ale bohužel funguje špatně, jak jsme měli možnost vidět v posledních měsících.

Jeho vize má tu komunikační charakter, tu účetní, a jen zřídkakdy historický. Přitom příležitost k přetvoření Evropy tu je. Je to dokonce palčivá nutnost, nemá-li listopadové zasedání G20 skončit katastrofou.