Úvahy
-
Německo
Říkejte nám nacisti, když chcete
3 Únor 2012268Die Zeit Hamburg -
Dluhová krize
Deset tezí proti absurditě
27 Leden 201224Süddeutsche Zeitung Mnichov -
19 Leden 201267De Morgen Brusel
-
13 Leden 201225The Guardian Londýn
-
Národnost
Dvojí občanství je písní budoucnosti
11 Leden 201216The Economist Londýn -
Debata
Proč se cítím tak rakousky
10 Leden 20128Financial Times Londýn -
Rozhovor
Geert Mak: Získejme Evropu zpět
9 Leden 20127NRC Handelsblad Rotterdam -
Záchranný plán
Pravidla jsou to hlavní
6 Leden 201252Die Zeit Hamburg -
Dluhová krize
Skončí Unie jako Titova Jugoslávie?
5 Leden 201267Politika Belgrade -
30 Prosinec 201119Télérama Paříž
-
Rozhovor
Evropská lekce Andrzeje Stasiuka
26 Prosinec 201112Wprost Varšava -
Dluhová krize
Island je naší moderní utopií
23 Prosinec 201139Público Madrid -
Evropská unie
Nevzdávejme se svých ideálů
20 Prosinec 201134El País Madrid -
Debata
Sedm evropských hříchů (2/2)
15 Prosinec 201124Die Zeit Hamburg -
Debata
Sedm evropských hříchů (1/2)
14 Prosinec 201121Die Zeit Hamburg -
Krize eurozóny
Sbohem milovaná suverenito
8 Prosinec 201117El País Madrid -
Portrét
Poslední Evropan Jürgen Habermas
2 Prosinec 201113Der Spiegel Hamburk -
Evropská unie
Dejte demokracii šanci
1 Prosinec 201130The Guardian Londýn -
Krize eura
Realita založená na principu paniky
30 Listopad 201114Berliner Zeitung Berlín -
Společnost
Pochod krajní pravice
29 Listopad 201117Aftonbladet Stockholm -
Společnost
Naše krize, jejich příležitost
29 Listopad 20117The Irish Times Dublin -
Kdo se bojí Německa (5)
Taková normální rodinka
25 Listopad 201119Die Zeit Hamburg -
Kdo se bojí Německa 3
Jsme technokraty s Goethem v pod paží
23 Listopad 201115Der Spiegel Hamburk -
Evropská unie
Revoluce shora
23 Listopad 20115Libération Paříž -
Kdo se bojí Německa? / 2
Najednou všichni mluví ňemecky
22 Listopad 201110Berliner Zeitung Berlín -
Krize eurozóny
Co pro nás Holanďané kdy udělali?
18 Listopad 201113De Volkskrant Amsterdam -
17 Listopad 20118Hospodářské noviny Praha
-
Diskuze
Na obranu technokratů
17 Listopad 201110The Guardian Londýn -
Krize eurozóny
Evropa by neměla jít proti lidem
11 Listopad 201123The Economist Londýn -
Krize eurozóny
Technokracie není řešením
7 Listopad 20116Il Sole-24 Ore Miláno -
Řecké referendum
Demokracie patří do starého železa
2 Listopad 201118Frankfurter Allgemeine Zeitung Frankfurt -
Šetřící Evropa
Cynismus řecké elity
21 Říjen 20115The Guardian Londýn -
14 Říjen 201116El País Madrid
-
Německo
Zachraňte nás před eurospeakem!
7 Říjen 20111Süddeutsche Zeitung Mnichov -
Dluhová krize
Pozor na spasitele eura
5 Říjen 20117Der Freitag Berlín -
Německo
Jiný svět Pirátské strany
20 Září 20115Süddeutsche Zeitung Mnichov -
Krize eurozóny
Evropa se vrací k národní identitě
16 Září 201115The Guardian Londýn -
Politická fikce
Tři eurozóny, nebo nic
16 Září 201112De Volkskrant Amsterdam -
Deset let po 11. září
Čínské slunce nad Ground Zero
9 Září 20112The Guardian Londýn -
Krize eura
Sociální Evropa je historickou nutností
31 Srpen 20116Der Spiegel Hamburk -
Mládež
Chuligánství poražených
25 Srpen 201110Die Welt Berlín -
Politická fikce
Supervelmoc se vším všudy
22 Srpen 20115Le Figaro Paříž -
18 Srpen 2011PresseuropGazeta Wyborcza
-
Fiktivní seriál: Konečná zastávka pro euro 4/4
Konec partie v Šanghaji
17 Srpen 20111Le Monde Paříž -
Fiktivní seriál: Konečná stanice pro euro 3/4
Krutá diagnóza Wall Streetu
16 Srpen 2011Le Monde Paříž -
Fiktivní seriál: Konečná stanice pro euro 2/4
Efekt sněhové koule
14 Srpen 2011Le Monde Paříž -
Fikce: Konečná stanice pro euro 1/4
Berlín odchází z eurozóny
12 Srpen 201110Le Monde Paříž -
Dluhová krize
Vede to tu vůbec někdo?
8 Srpen 20115The Guardian Londýn -
Diskuze
Hrůza je lidská
1 Srpen 20111Corriere della Sera Milano -
Norsko
Breivika nemá smysl studovat
25 Červenec 20118The Daily Telegraph Londýn
„Župní hejtman”, „Okupační síla”! Pokaždé je to stejné: Berlín se snaží prosadit svůj postoj v rámci krize eura a dostává se mu za to nacistických přirovnání. Die Zeit se zamýšlí, jak by s tím Němci měli naložit. 
Je to šílenství, které se stalo samozřejmostí. Již roky je společnost plundrována a demokracie devastována. Německý spisovatel Ingo Schulze toho má dost. Deset důvodů proč se opět začít brát vážně. 
Evropští představitelé ve snaze ospravedlnit své kroky na záchrany eura s oblibou využívají přízraku války. Ale tento argument už nefunguje, všímá si nizozemský filosof Paul Scheffer. Souhlas občanů s jejich politikou je třeba si získat skutečnými argumenty. 
Většina Skotů s úplným odtržením od Velké Británie nesouhlasí. Přála by si formu autonomní vlády schopnou vybírat vlastní daně. Angličané by se s tím měli smířit, domnívá se komentátor Simon Jenkins. 
V globalizovaném a rasově promíchaném světě je zcela přirozené mít vícero identit. Zákony o občanství by to konečně měly začít reflektovat, usnadnit naturalizaci a uvolnit právo volit v zemi, kde člověk žije. Tendence je však opačná, píše deník The Economist.
Ve chvíli, kdy západní společnost sužuje finanční krize, dominantní ideologie liberalismu volného trhu se hroutí. Jaké nové politické trendy se nabízejí a který z nich může uspět, táže se Gideon Rachman. 
Vstoupila Evropa do svého konečného stádia? Nizozemský novinář a historik Geert Mak ve své eseji předpovídá, že v roce 2012 si bude Unie muset zvolit politickou cestu, která jí umožní vymanit se z logiky peněz. Jinak ztratí své místo na světové scéně. 
Za chyby se platí. Toto základní pravidlo tržní ekonomiky je ale od vypuknutí krize, která už trvá pět let, stále pošlapáváno, upozorňuje Die Zeit. Političtí představitelé se přitom budou muset rozhodnout, zda dají přednost morálním hodnotám nebo prosperitě.
Pro Bělehrad, Záhřeb či Sarajevo je současná hospodářská a institucionální krize sužující Evropskou unii určitým déjà-vu. Připomíná totiž období několika let před rozpadem titovské Jugoslávie, soudí novinář srbského deníku Politika. 
Literatura, filozofie, přírodní vědy… – naše nástroje poznávání světa se dnes vyvíjejí odděleně, lituje intelektuál a humanista George Steiner. Přitom právě v kultuře je naše záchrana, zejména v Evropě. 
Proč si spolu Němci a Poláci tak špatně rozumí? Jak se pozná Polák? Jak být Německu nápomocen v jeho vůdčí roli v EU? Nezařaditelný polský spisovatel nám dal několik tipů. 
Islanďané prostřednictvím referenda, v němž odmítli záchranu svých bank a splacení zahraničního dluhu, dokázali, že je možné se vzepřít zákonům kapitalismu a vzít osud do svých rukou, neskrývá potěšení španělský historik. 
Konstrukce evropského projektu pomohla starému kontinentu najít prosperitu. Evropa tak ale ztratila část své duše, domnívá se španělský filozof Rafael Argullol. K vyzvižení jejích kvalit není zcela pozdě, musíme ale jednat rychle. 
Političtí představitelé se rádi ohánějí duchem Evropské unie. Každá země má ale svou charakterovou slabinu. Die Zeit přináší typologii evropských zlozvyků. Část druhá. 
Političtí představitelé se rádi ohánějí duchem Evropské unie. Každá země má ale svou charakterovou slabinu. Die Zeit přináší typologii evropských zlozvyků. 
V případě, že sedmadvacítka přijme fiskální unii navrženou Angelou Merkelovou a Nicolasem Sarkozym, bude to znamenat další rozhodující etapu vstříc evropskému federalismu. Ale budou nakonec opravdu všechny členské státy připraveny zaplatit za to vysokou cenu v podobě zřeknutí se rozpočtové autonomie? 
Německý filosof dělá vše, co je v jeho silách, aby upoutal pozornost k tomu, co pokládá za zánik evropského ideálu. Doufá, že může napomoci k jeho záchraně – před neschopnými politiky a temnými tržními silami. 
Stává se z Evropské unie německé impérium? Podle německého sociologa Ulricha Becka bychom měli této rozšířené a často diskutované obavy využít a přeorganizovat Unii na základě skutečného společenství občanů. 
Úzkosti, alarmismus, strach z apokalypsy: Podle futurologa Matthiase Horxe člověk nejedná na základě faktů, ale nechává se ovládat svým duševním rozpoložením. To platí i o současné krizi eura. 
Ze stínu krize by se jednoho dne mohla vynořit zcela nová Evropa. Evropa, v níž chybí odvaha a důvěra v politiku a kde převládá nacionalismus a islamofobie. Tyto hrozby jsou mnohem závažnější než výše našich dluhů, píše list Aftonbladet.
Dluhy a úsporná opatření jsou novou realitou pro většinu Evropanů. Pro některé se však situace stala příležitostí, jak rychle vydělat. Je v takových podmínkách ještě možné mluvit o národech a společnosti, ptá se irský novinář John Waters. 
Přísní rodiče, černé ovce a italská domácnost: Právě taková je evropská rodina. Podle novináře listu Die Zeit, který v základních rysech předkládá její portrét, si Evropa musí hájit svůj historický model solidarity. 
Nikomu není jasné, co přesně bude německá převaha v Evropě znamenat – a Němcům nejméně ze všech. Esejista listu Spiegel hledá odpověď ve dvou nedávno vydaných dílech. Podle jednoho ztratila země svou duši, podle druhého v ní dřímá génius. 
Politické změny v Řecku, Itálii a Španělsku jsou ukázkou toho, že evropští představitelé narušují mocenskou rovnováhu mezi společností a státem a mezi ekonomií a politikou, aniž je při tom zřejmé, jaké místo náleží občanům, soudí francouzský filozof Etienne Balibar.
„Evropa mluví německy!“ jásá německý poslanec Volker Kauder. Pozor, aby se to nepřehnalo, varuje Berliner Zeitung. Federace svobodných demokracií vypadá přece jen trochu jinak. 
Během současné krize mají Holanďané tendenci poučovat občany zemí s problémovými ekonomikami jako Řecko a Itálii. Ale vzhledem k hrozící recesi by si měli uvědomit, že si své prosperity neužívají jen díky vlastním ctnostem. 
Pro vytvoření společné identity je třeba společného nepřítele. Poukázat na někoho v dnešním ekonomicky globalizovaném světě je však čím dál obtížnější. Evropané tak mohou hledat nepřítele v nezodpovědných politicích, a vyjít z krize posíleni, píše redaktor HN Martin Ehl. 
Jmenování úředníků Lukase Papadimose v Řecku a Mária Montiho v Itálii do čela vlády vyvolalo debatu o narušení demokratických principů. Mimo Británii hráli však úředníci v politice často pozitivní roli. Není načase, abychom se přestali do technokratů jen trefovat? 
Snaha o záchranu eura nemůže do nekonečna jít proti vůli voličů, domnívá se list The Economist. 
Úřednické vlády, které zřejmě převezmou řízení v Řecku a Itálii, možná dokážou přijímat naléhavá rozhodnutí, nicméně zároveň posilují již tak silnou nedůvěru Evropanů vůči nepřímé demokracii. Má-li se tomu předejít, je nutné, aby se politici znovu ujali své role a svých odpovědností, soudí italský právník Guido Rossi.
Kdokoli nechá o nějaké zásadní otázce hlasovat občany prostřednictvím referenda, stává se pro Evropu veřejnou hrozbou. Takový je názor finančních trhů. Od pondělí podobné mínění sdílejí i politici.
Po dvou dnech masových stávek a pouličních bojů je Řecko zřejmě zase o něco blíže propasti. V předvečer summitu evropských lídrů, kteří se v neděli 23. října sejdou, aby se naposledy pokusili zachránit euro, řecký publicista odsuzuje národní elity, které zemi do této situace přivedly. 
Po demonstracích v Řecku a španělském hnutí Rozhořčených se lidové protesty rozšířily v podobě akce Okupace Wall Streetu na druhý břeh Atlantiku. Přímá či zastupitelská, ve hře je dnes samotná myšlenka demokracie, kterou je nutno obnovit. 
Nový německý výraz Euro-Rettungsschirm, tedy „záchranný deštník pro euro“, má mnoho výhod. Je hovorovější než například termín „evropský záchranný fond“ a vyslovuje se snadněji než EFSF [Evropský nástroj finanční stability]. Tato v Německu nejužívanější metafora ale pokulhává. Axel Hacke varuje před vlnou barbarismů, které s sebou přináší. 
Pokud si budou vedoucí představitelé Evropy nadále usmiřovat banky vynucováním úsporných opatření, pak je budoucnost Evropské unie ohrožena. 
Požadují transparentnost a přímou demokracii a volí je zhruba každý desátý Berlíňan. Pirátská strana není jen stranou počítačových maniaků – požadavky, které hájí, jsou požadavky celospolečenskými, soudí Süddeutsche Zeitung. 
Hrozba řeckého bankrotu přivedla arogantní a zpupnou Evropskou unii až k bodu zlomu. Podle britského publicisty bude výsledkem to, že se můžeme těšit na návrat k národním dimenzím.
Je třeba pohlédnout realitě zpříma do očí: Některé členské státy eurozóny toho nemají mnoho společného, což je na překážku veškerým pokusům překonat krizi. Řešením je vznik tří různých skupin s více či méně striktními pravidly, míní nizozemský ekonom Harrie Verbon. 
Od útoků na americkém území jsme se soustředili na hrozbu terorismu a války v Afghánistánu a Iráku. Zůstáváme však slepí ke skutečné globální změně: Pomalému, ale nezastavitelnému vzestupu Číny, píše v deníku Guardian Timothy Garton Ash.
Na rozpočtovou krizi a vzpouru mládeže existuje jediné řešení: Více Evropy. Tuto politiku by měla Angela Merkelová prohlásit za svůj stěžejní projekt, srovnatelný s Ostpolitikou v 70. letech, tvrdí německý sociolog Ulrich Beck. 
Poklidná Evropa navazuje na svou rozjitřenou minulost. Mladí Francouzi, Řekové, Španělé protestují proti stávajícím poměrům, mladí Angličané dokonce obracejí celé čtvrti v popel. V čem je konkrétně problém? 
Křest admirálské lodi evropského válečného námořnictva v roce 2031 odstartoval tolik očekávanou společnou obranu. Poslední etapa mise, která začala před patnácti lety, nese název „Velké procitnutí“. Unie si tak konečně zajistila místo, jež jí na mezinárodní scéně náleží. 
Poslední část politické fikce deníku Le Monde. Po týdnech vyšetřování se reportér deníku Wall Street Journal konečně setkal s autorem dokumentu, který otřásá celou eurozónou a šíří paniku na světových burzách.
Šéfové mezinárodních finančních institucí nemohou než konstatovat, že nekompetentnost evropských lídrů zavedla euro do slepé uličky.
Pokračování fiktivního seriálu listu Le Monde „Konečná stanice pro euro“: Po rozhodnutí Německého ústavního soudu o neústavnosti Stabilizačního fondu eura se zdá, že Sedmadvacítka přijala myšlenku bankrotu jedné ze zemí eurozóny.
Večer po svém znovuzvolení se Nicolas Sarkozy dovídá, že domácí odpůrci Angely Merkelové chtějí kancléřku sesadit a opustit eurozónu. Krátce nato prohlásí německý ústavní soud Evropský mechanismus stability za protiústavní... Deník Le Monde nastínil v politické fikci ne až tak nepravděpodobný scénář pádu jednotné měny. Úryvky. 
Uprostřed finanční krize se evropští lídři zdají být bezradní, v horším případě nezodpovědní. Závažnost situace přesto vyžaduje vůdce, kteří si dokáží poradit. 
Odhlédneme-li od politického deliria, které vedlo Anderse Breivika k vraždě více než sedmdesáti lidí, je třeba říct, že jsme byli 22. července svědky projevu zla v jeho nejstupidnější podobě, soudí spisovatel Claudio Magris. 
Dětinskou ideologii masového vraha z Norska můžeme zcela ignorovat. Anders Breivik se zajímal jen o sebe, píše Boris Johnson.